Heslo
Judský, Judstvo, Judsko
Judský, Judstvo, Judsko. Když po smrti Šalomounově nastalo v Sichem rozdělení království [1Kr 12,26-33; 13,33; 2Pa 10,16n], zůstalo při domě Davidově pouze Judstvo a některé části z pokolení Simeonova a Benjaminova. Dvě benjaminská města, Bethel a Jericho, přidala se také k severnímu království. Později připadly k Judstvu některé části z pokolení Efraimova [2Pa 13,19; 15,8; 17,2]. Nepřátelství a války mezi oběma říšemi trvaly přes 60 let. Jižní království mělo proti severnímu některé výhody, takže se udrželo déle než království izraelské. Jerusalem byl méně vysazen útokům nepřátel a lid cítil větší jednotu hlavně vlivem chrámové bohoslužby. Za Achaba a Jozafata uzavřela obě království mezi sebou smlouvu, kterou porušil Amaziáš. Byl poražen a Jerusalem zpustošen. Za Jotama a Achase stal se Juda poplatným Tiglatfalasarovi. Pád Judstva nastal, když Nebuzardan, vojevůdce Nabuchodonozorův, rozbořil chrám jerusalemský a uvedl lid do zajetí [r. 586 př. Kr.]. Po návratu ze zajetí byl správcem Judstva potomek Davidův, Zorobábel, který uznával nadvládu perskou. Stejně- Judovec Nehemiáš. Pak spravovali zemi perští místodržící. Později ovládli zemi Makedonci a po rozkladu říše Alexandra Velikého připadlo J. postupně Egyptu a Sýrii. Úspěšná revoluce *Makkabejců proti Sýrii vedla k ustanovení kněžské dynastie vládců, jež byla vystřídána idumejskou dynastií [*Herodes Veliký], která vládla pod svrchovaností Říma. V době Ježíšově bylo- Judstvo provincií spravovanou přímo římskými místodržícími [t. zv. prokurátory judskými].