Jozef

Jozef [Kral.], správně Josef [= nechť (Hospodin) přidá, sr. Gn 30,23n].

1. Starší a předposlední syn patriarchy Jakoba a manželky jeho Ráchel. Narodil se v Pádan Syrském před návratem Jákobovým do Palestiny [Gn 30,25 sr. 31,41]. Jako miláček otce, který mu pořídil kněžské roucho proměnných barev [Gn 37,3], vzbudil závist a nenávist svých bratří, kteří ho za nepřítomnosti Rubenovy prodali madianské obchodní karavaně za dvacet stříbrných [šekelů] do Egypta [Gn 37-43]. Zde po těžkých zkouškách, jimiž byla utvrzena jeho víra, upozornil na sebe výkladem snů faraónových a radou, jež se neobyčejně osvědčila. Farao povýšil jej na majordoma [prvního státního úředníka Gn 41,39-44]. V této vlastnosti použil několika úrodných roků k nahromadění zásob obilí ve státních obilnicích, přinutiv rekvisicemi samostatné držitele půdy, aby odváděli z úrody celou jednu pětinu. Když nastala léta neúrody a hladu, prodával obilí, a tak zase nashromáždil pro státní pokladnu nesmírné bohatství. Dojemně líčí bible setkání Josefovo s bratřími a otcem Jákobem, který se usadil s ostatními svými potomky v zemi Gesen při východním ústí Nilu. Bylo tam hojně pastvin pro izraelská stáda. Hlavním městem tu bylo Tanis [Soan]. Farao dal Josefovi za manželku dceru vysokého hodnostáře egyptského Putifara, kněze hlavního chrámu egyptského v On [Heliopolis]. Jmenovala se Asenat. Měl s ní dva syny: Manassesa a Efraima [Gn 41,50-52]. – Jakob žil v Egyptě až do své smrti. Byl oplakáván 70 dní [Gn 50,3] a pak s velkou nádherou pochován v jeskyni Machpelach. – Josef se prý dočkal věku 110 let. Zanechal přání, aby jeho kosti byly převezeny do Palestiny, až se jednou Izrael vrátí do zaslíbené země [Gn 50,22.26; Žd 11,22]. Jeho tělo bylo pečlivě nabalzamováno a pochováno v sarkofágu. Když Izrael utíkal z Egypta, nezapomenul na poslední přání svého praotce a vzal jeho tělo s sebou [Ex 13,19] a snad pochoval v Sichem [Joz 24,32]. Je pravděpodobné, nikterak však jisté, že doba Josefova v Egyptě spadá do doby panování Hyksů [kolem 1680-1580 př. Kr.]. Podle jiných badatelů jde o dobu Amenofisa IV. [kolem 1365] nebo Seta I. [1318-1299].

2. Otec Igala [Nu 13,7], jednoho z izraelských vyzvědačů z pokolení Izacharova.

3. Syn Azafův [1Pa 25,2.9], hlava jedné třídy hudebníků za vlády Davidovy.

4. Muž z rodokmenu Ježíšova [L 3,30], žijící někdy mezi dobou Davidovou a vyhnanstvím v Babylóně.

5. Syn Bániův [Ezd 10,42], který pod vlivem Ezdrášovým propustil pohanskou manželku.

6. Kněz z čeledi Šebaniášovy [Neh 12,14] za velekněžství Joiakimova.

7. Muž z rodokmenu Ježíšova [L 3,24n], syn Matatiášův.

8. Jiný muž z rodokmenu Ježíšova [L 3,26], který žil po exilu.

9. Syn Heli, tesař v Nazaretě, příslušný do Betléma, který si vzal za manželku Marii, matku Ježíšovu, dceru svého strýce Jakuba [Mt 1,16; L 3,23]. Kromě vypravování o narození Ježíšově [Mt 1,18-25; L 2,4.16.33], útěku do Egypta [Mt 2,13.19.22n] a o cestě s dvanáctiletým Ježíšem do Jerusalema [L 2,43] nemáme o něm zpráv. Má se za to, že zemřel před veřejným vystoupením Ježíšovým, neboť pak se uvádějí už jen Maria a bratři Ježíšovi a sestry [Mk 6,3]. Snad byl živ ještě na počátku veřejného působení Ježíšova [Mt 13,55]. Ale při smrti Ježíšově už živ nebyl [J 19,26n]. Že byl J. třiadevadesátiletý, když se ženil, a že byl vdovcem, jak vypravuje apokryfický Život J., je pouhá legenda. *Rodokmen Ježíšův.

10. J. z Arimatie, t. j. Ramathaim v pokolení Benjaminově, přívrženec Ježíšův, kterého společně s Nikodémem pohřbil v novém hrobě ve své zahradě [Mk 15,43; Mt 27,57-60; J 19,38]. Byl jedním ze zámožných členů židovské rady a očekával království Boží [L 23,50]. Zůstával dlouho tajným přívržencem Ježíšovým. Teprve Ježíšova smrt probudila v J. smělost, aby se přihlásil veřejně. Tradice tvrdí, že byl jedním ze sedmdesáti učedníků Ježíšových.

11. J. Barsabáš, příjmením Justus, spravedlivý, učedník Páně, který po smrti Jidášově spolu s Matějem byl navržen k volbě náhradníka za Jidáše [Sk 1,23]. Byl snad bratrem Judy Barsabáše [Sk 15,22].