Heslo
Horlení, horliti, horlivý
Horlení, horliti, horlivý. K tomu, co bylo řečeno v heslech *Horlivě, *Horlivost na str. 215, nutno připojiti několik dodatků. Hebr. kořen k-n-’ původně znamená ‚býti nabarven na červeno, na černo‘. Označuje tedy ona hluboká hnutí mysli, jež se u člověka projevují změnou barvy obličeje. Může tedy sloveso označovati jak prudké rozhorlení ve prospěch někoho, zaujetí pro někoho [Nu 11,29], tak žárlivost [Ž 106,16, sr. 73,3]. V Nu 5,11-31 jde zřejmě o žárlivé rozhořčení muže, podezřívajícího svou manželku z cizoložství. Praví-li Eliáš, že ‚velice horlil pro Hospodina‘ [1Kr 19,10], znamená to, že se všemožně zasazoval o Boží slávu a čest [sr. Nu 25,11.13; 2Kr 10,16]. Praví-li Bůh u Za 1,14; 8,12, že horlí pro Jeruzalém, znamená to, že je zaujat pro toto město a proti těm, kdo by mu chtěli škoditi. ‚K h-ení popuditi‘ = vyvolati žárlivost a hněv [Dt 32,16.21; Ž 78,58; Ez 8,3]. H-ení v Ž 79,5 = rozhněvání [sr. Ez 16,42; 23,25]. Ž 119,139 tlumočí Zeman srozumitelněji: „Sžírá mě mé horlení [rozhořčení], že…“. Hrozný překládá Jb 9,27 doslovněji: „Zapomenu na své hoře, změním svůj obličej [t. j. zbavím se rozmrzelého obličeje] a rozveselím se“. Hebr. ka‘as u Kaz 7,3 znamená rozmrzelost, žalost. U Jon 4,4 je tak překládáno hebr. ch-r-b [= rozpáliti se]. Karafiát překládá: „I řekl Hospodin: Jestliž dobře, že se rozpálil [hněv] tvůj?“