Cedr

Cedr, košatý strom jehličnatý, podobný našemu modřínu postavením jehličí, ale rozložitostí podobný dubu. Za dob SZ byl ozdobou a slávou hor libánských [Iz 35,2; 60,13; 1Kr 4,33; 2Kr 14,9]. Dosahuje až 50 m výšky [sr. 2Kr 19,23]. Jeho šišky jsou tvaru vejčitého, 8-10 cm dlouhé. Ve SZ byl obrazem síly [Ž 29,5]. O jeho stínu pod rozložitými, vodorovně vyrůstajícími větvemi pěje Ez 31,3. Bílého dřeva cedrového se užívalo pro jeho trvanlivost [odolával červům], zvláštní vůni a snadné přijímání lesku při stavbách paláců a chrámů, zvláště při táflování [1Kr 10,27; Pís 1,17; Jr 22,14], a ke zhotovování sloupů a trámů [1Kr 6,9.10.18; 7,2.7]. Podle Ez 27,5 se zdá, že cedrového dříví bylo užíváno i při stavbě lodí. Dříví cedrové bývalo přiměšováno k očistné oběti při malomocenství [Lv 14,4; Nu 19,6], Cedr dosahuje vysokého stáří. Dnes na celém Libánu nezůstalo více než asi 400 cedrů, z nichž 13 má skoro 11 m v objemu; jejich stáří se odhaduje na tisíciletí. Dnes rostou hlavně na pohoří taurském v Cilicii. Nutno připomenouti, že tam, kde SZ mluví o cedrovém dříví, nemyslí vždycky na cedr, nýbrž třeba na některý druh sosen, kterému dává povšechné jméno cedr [na př. Lv 14,6; Nu 19,6]. Cedr roste obyčejně na vrcholcích hor; proto snad Nu 24,6 se nevztahuje na cedr libánský [Viz Bič, Palestina I, str. 33n].