Baruch

Baruch [= požehnaný].

1. Syn Neriášův, vrstevník, přítel, důvěrník a písař [sekretář] proroka Jeremiáše [Jr 32,12; 36,26.32]. Pocházel podle názoru některých vykladačů z rodu šlechtického, neboť jeho bratr Saraiáš byl knížetem, který doprovázel krále Sedechiáše do Babylona [Jr 51,59]. Nepřátelé obviňovali Barucha, že měl neblahý vliv na Jeremiáše a jeho proroctví [Jr 43,3]. Ve čtvrtém roce za krále Joakima [604 př. Kr.] nadiktoval Jeremiáš Baruchovi své řeči o Judstvu a nařídil mu, aby je v chrámě přečetl. Král tento spis spálil a vydal na Jeremiáše i Barucha zatykač. Oba však se včas ukryli [Jr 36,11-26]. Baruchovi vděčíme za uchování proroctví Jeremiášových [Jr 36,32]. Jistě, že bychom o Baruchovi nic nevěděli, kdyby nebyl spjal svůj život s životem Jeremiášovým. Ale i k tomu bylo potřebí odvahy, jak svědčí Jr 45,1-5. Po vyvrácení Jerusalema byli Jeremiáš a Baruch zavlečeni do Egypta [Jr 43,6].

Apokryfní kniha Baruchova byla sepsána několik set let po pádu Jerusalema a chtěla potěšiti zbylé Židy ve vyhnanství poselstvím o brzkém návratu do vlasti a varovati je před babylonským pohanstvím. Byla napsána už v řečtině. Pouze kap. 1,1-3,8 byly snad i původně hebrejské.

2. Syn Zabbaiův, jeden z těch, kteří opravovali část jerusalemských hradeb [Neh 3,20].

3. Jeden z těch, kteří podepsali smlouvu s Bohem [Neh 10,6], snad totožný s předešlým.

4. Jeden z potomků Judových [Neh 11,4-5].