Babylonská věž

Babylonská věž [Gn 11,4-5] bývá ztotožňována s ruinami chrámu Bálova Birs Nimrud [věž Nimrodova] v Borsippě, nedaleko starého Babylonu. Tento chrám, obnovený Nabuchodonozorem, byl vystavěn z nepálených cihel, spojovaných lepkou zemí [místo vápna]. Sloužil také za hvězdárnu. „Obrovská zeď“, v níž byly brány kovové, obklopovala rozsáhlý čtverhranný dvůr chrámový. Každá strana čtverce půdorysu byla 196 m dlouhá; na tomto základě vypínala se na způsob pyramidy do výše rovněž 196 m věž o sedmi patrech, vždy užších a užších. Do Nabuchodonozora měla obrovská budova jen tři patra. Dnes se má za to, že jde spíše o věž, jež tvořila součást babylonského chrámu na opačné straně Eufratu, nazývaná E-temen-ana-ki, jejíž základy byly objeveny teprve r. 1887. Cihel z těchto základů bylo používáno ke stavbě měst Ktesifonu, Seleucie, Bagdadu a Hillehu. Jméno E-temen-ana-ki znamená: „Dům základu nebe a země“. Základna věže byla rovněž čtvercovitá o straně 354 m. Měla šest poschodí. Nad šestým poschodím se zvedala svatyně Mardukova, 15 m vysoká. Nabopolassar a Nabuchodonozor se marně pokoušeli o dostavění věže. Jejich stavitelské nápisy hlásají: „E-temen-ana-ki, jejíž vrchol měl dosáhnouti nebe“.

Pověst o babylonské věži předpokládá, že v Babylone bylo prasídlo celého lidstva. Biblický vypravěč ji patrně převzal, arci ne bez podstatných změn, použiv jí k tomu, aby vyjádřil přesvědčení o bytostné jednotě lidstva, nerozděleného původně na „jazyky“, t. j. národy a rasy. Zároveň chtěl ukázat, že lidská sobecká domýšlivost národní a civilisační je vzpourou proti Bohu, který ji vždy potlačí. Od nejstarších dob byl tedy Babylon u Izraelitů symbolem lidské pýchy a domýšlivosti.