Amon

Amon

1. Syn a nástupce Manassesa, krále judského [2Kr 21,18] panoval asi 642-640 př. Kr., tedy v době, kdy Juda byl vasalem assyrského krále a kdy v Jerusalemě byla zavedena assyrsko-babylonská modloslužba. Ale jméno A., odvozené pravděpodobně od jména egyptského božstva Amona, naznačuje, že se šilhalo i po Egyptu. Amon padl palácovým spiknutím [2Kr 21,19-26; 2Pa 33,21-25] po dvouletém panování. Lid pak, ztrestav vražedníky, ustanovil za krále jeho syna Joziáše.

2. A., kníže samařský za vlády Achabovy [1Kr 22,10.26].

3. Jeden z rodu služebníků Šalomounových [Neh 7,57-59]; u Ezd 2,57 má jméno Ami.

4. Staroegyptské božstvo slunce, uctívané hlavně v hornoegyptských Thébách jako Amon-Ra, pročež se také toto město nazývalo Nô-Amôn [Jr 46,25; Na 3,8]. Kolem r. 1700 př. Kr. bylo toto božstvo prohlášeno za krále bohů, jako Zeus v Řecku. A. byl zpodobován brzy jako skopec s rohy dolů zahnutými, brzy – a to nejčastěji – jako dokonalý člověk s královskou ozdobou a dvěma vysokými péry na hlavě, sedící na trůně a držící v rukou odznaky božské slávy. Se svou chotí Muut [matka] a synem Chon tvořil božskou trojici. Za 21. dynastie měl v oase A. svou pověstnou svatyni, obklopenou vysokými palmami. Kněžstvo, bydlící kolem jeho chrámu, věnovalo se jeho službě a oznamovalo tazatelům jeho věštby. Mezi dotazovateli byl i Kambyses a Alexander Veliký. Po vpádu Assarhaddonovu do Egypta [670 př. Kr.] a Assurbanipalovu do Théb [662 př. Kr.] ztratilo toto božstvo svůj význam a kleslo opět na úroveň místního božstva [sr. Jr 46,25n].