Ammon

Ammon [= strýc se strany otcovy, příbuzný], Bene Ammon, synové A., pastýřský národ semitský, odvozující svůj původ od Ben Ammona, syna mladší dcery Lotovy, kdežto Mabo byl syn starší Lotovy dcery. Tento původ upomíná na zkázu Sodomy [Gn 19,38]. Jméno samo je odvozeno od jména božstva Ammi. Synové Ammonovi sousedili s izraelskými kmeny Ruben a Gád na hranicích se v. Arábie, sv od Mrtvého moře mezi řekami Jabok a Arnon. Měli krále [Sd 11,12; 1S 12,12] a knížata [2S 10,3; 1Pa 19,3]. Obecný titul ammonitského krále byl asi Náhas [jako farao v Egyptě a Agag u Amalechitských]. Jejich náboženství bylo hrubě modlářské: ctili Chá-mose [Sd 11,24], Molocha, Bále a Astarotu [1Kr 11,5.7.33; 2Kr 23,13]. Mezi Izraelci a Ammonitskými bylo hluboké nepřátelství, protože A. překáželi pochodu Izraele do země kananejské. Spojili se dokonce s Moabskými, kteří si najali Baláma, aby svolával zlořečení na Izraelce. Proto Dt 23,3 stanoví, že A. nemají přístupu do shromáždění Hospodinova až do desátého pokolení. A. pomáhali také moabskému králi Eglonovi při nájezdech na Izraelce [Sd 3,13]. Soudce Jefte odrazil jejich loupežnou výpravu proti kmenům izraelským, usazeným východně od Jordánu [Sd 10,6.9.18; 11]. Porážka, kterou Ammonitským připravil Saul u Jábes Galád, vedla k upevnění Saulova království [1S 11,1-15]. Podle 2S 10,2 se zdá, že David byl za svého vyhnanství laskavě přijat Náhasem, nepřítelem Saulovým. Když však Náhas zemřel a David chtěl navázati přátelské styky s jeho nástupcem Ghanunem, došlo k pohanění poslů Davidových a vzápětí poté k válce, v níž zvítězili vojevůdcové Davidovi Joáb a Abizai přesto, že se A. spojili se Syrskými [2S 10; 1Pa 19]. Ve druhé výpravě se Izraelci zmocnili hlavního města A. Rabba [2S 12,29; 1Pa 20,1-3]. Šalomoun měl ve svém harému také Ammonitky [1Kr 11,1], což ho vedlo k tomu, že zavedl ammonitskou modloslužbu do Jerusalema. Za krále Jozafata se podařilo Izraelcům odraziti spojené útoky Moabských, Ammonitských a Idumejských [2Pa 20,1-30]. Později čteme, že A. byli poplatní králům Uziášovi a Jotamovi [2Pa 26,8; 27,5], ale už za Joakima působili nové nepokoje [2Kr 24,2]. Když Nabuchodonozor vyvrátil Jerusalem, vystupují A. znovu v souvislosti s vraždou Godoliáše [Jr 40,11-14; 2Kr 25,25]. Není divu, že proroci předpovídali A. zkázu [Jr 49,1-6; Ez 21,20; 25,1-7; Am 1,13-15]. Sof 2,8-11 připomíná jejich škodolibou radost nad zánikem říše izraelské. Když se Židé vrátili z Babylona, bránili jim A. v opevňování Jerusalema [Neh 4,3.7]. Přesto se někteří Židé oženili s Ammonitkami [Ezd 9,1.2; Neh 13,23-31]. Juda Makabejský znovu vítězně odrazil jejich útok. Ve 2. stol. po Kr. jmenuje je ještě Justin Mučedník, ale jinak se ztrácejí mezi kmeny arabskými.