Farao

Farao je hebrejská zkomolenina egyptského Per-ó a označuje egyptského krále. Jméno znamená „velký dům“ a označovalo doslovně vlastně královský palác. Přeneseně teprve značí toto jméno také krále. V Písmě sv. se uvádějí následující faraónové:

1. Farao z doby Abrahamovy. Abrahamův příchod do Egypta je nedatovatelný [dobový kolorit vede do začátku 2. tisíciletí př. Kr.], tudíž i farao nezjistitelný [Gn 12,10n].

2. Faraónové z doby Josefovy [Gn 39 n] bývají ztotožňováni s 12. dynastií [1680-1580] královských pastýřů [Hyksů], ale ani tu není historické ztotožnění možné. *Egypt.

3. Faraónové útisku Izraelských jsou ztotožňováni s Ramsesy z 19. a 20. dynastie. Hlavní z nich byl Ramses II. [1299-1232 př. Kr.], jehož jméno má i několik měst. Podnikal množství staveb, zvl. též měst zásobištných [srov. Ex. 1,11].

4. Faraónem exodu [vyjití z Egypta] byl prý Ramsesův syn Mineptah [1232-1226 př. Kr.]. Soudí se tak podle oslavného nápisu egyptského tohoto faraóna z jeho pohrobního chrámu u Théb. V tomto nápise velebí se Merneptah, že v pátém roce své vlády dobyl vítězství nad Izraelem, a to nikoli nad zemí Izraelovou, ale nad „lidem“ Izraelovým. Ze starší doby pak, už za Thutmosa III. [kolem 1450], máme zprávy o lidech „'Apuri“, což se dnes všeobecně ztotožňuje s jménem 'ibrím = Hebreové. Byli tedy Hebreové, aspoň některé kmeny, v Egyptě ještě za Ramsesa II. Nezapomeňme ovšem, že Hebreové nejsou totožní s Izraelci a že i SZ mezi oběma rozlišuje [na př. 1S 13,7; 14,21 a j.], ač je mezi nimi vztah velmi těsný [Ex 2,11n; Jon 1,9 a j.]. – Byl-li už Izrael v pátém roce panování nástupce Ramsesova Mineptaha [1232-1226] v Palestině, pak se vnucuje závěr, že nejspíše už koncem vlády Ramsesovy nebo nejpozději počátkem vlády Mineptahovy z Egypta odešel. Jenže dnešní věda ví, že exodus nebyl akcí jednorázovou, a snad část náboženského svazu izraelského se mohla utkat s faraónem v Palestině, zatím co ostatek ještě dlel v Egyptě! Ostatně i biblická chronologie dělá určité potíže. Podle 1Kr 6,1 byl za 480 let po vyjití Izraelců z Egypta stavěn jerusalemský chrám. Ale už Böhl a jiní ukazují na to, že 480 se rovná 12 x 40, t. j. dvanáct generací po čtyřiceti letech [?], což svědčí o tom, že toto číslo bylo posvátné a tudíž jen symbolické.

5. F., tchán Meredův. V rodokmenu pokolení Judova uvádí se Betie, dcera faraónova, provdaná za Izraelce Mereda [1Pa 4,18]. Nic bližšího o nich není známo.

6. F., švagr Adada Idumejského [1Kr 11,17-20], jemuž dal za manželku sestru své ženy, královny Tafnes.

7. F., tchán Šalomounův [1Kr 9,16.24; 3,1] podle 1Kr 11,40 domněle farao Sesák [Šešonk či Šošenk]. Podnikl válečné tažení do Palestiny, dobyl města *Gázer, které dal za věno své dceři, manželce Šalomounově. Jde-li o Sesáka, byl jedním z vládců 22. [libyjské] dynastie; dal právo asylu odpůrci Šalomounovu Jeroboámovi [1Kr 11,40] a po smrti Šalomounově v pátém roce vlády Roboámovy napadl Judu a obloupil Jerusalem [1Kr 14,25n; 2Pa 12,2-9]. Panoval kolem 950 př. Kr.

8. Sua, jehož pomoci proti Assyrii si vyžádal před r. 725 Ozee, král izraelský. *Sua [2Kr 17,4].

9. Tirhák, odpůrce Senacheribův [705-681] z 25. [etiopské] dynastie, jejímž zakladatelem byl Šabaka [v bibli Sua]. Sr. 2Kr 19,9; Iz 36,6. Byl od Senacheriba poražen v bitvě u Elteke r. 701. Syn Senacheribův Asarhaddon vnikl do Egypta r. 670, dobyl Memfis, T. utekl do Ethiopie, opět se vrátil, byl však Assyřany znovu poražen, uchýlil se do Théb, ale i ty padly do rukou Assyřanů.

10. Nécho z 26. dynastie [kolem 609] vedl válku proti králi assyrskému. Joziáš proti němu vytáhl, ač ho N. ujišťoval, že proti němu netáhne [2Kr 23,29-34; 2Pa 35,20-24]. V boji u Magedda byl Joziáš smrtelně raněn a umřel r. 609. Nechovo vojsko bylo později v bitvě u Charkemis [Circesia nad řekou Eufratem] na hlavu poraženo r. 605 [Jr 46,1.2.6]. Touto bitvou bylo egyptské panství v Asii navždy ztraceno [2Kr 24,7].

11. Chofra [Wa-Chab-Ré, Apries], čtvrtý král 26. dynastie [kolem 588-569], druhý nástupce a vnuk Nechův po Psametichovi II. [†589]. Popouzel malé státy syrské proti Babylonu; Sedechiáš přes odpor prorokův [Jr 27,5-22; 44,30; Ez 17,11-18] takto sveden postavil se proti Nabuchodonozorovi. Po dobytí Jerusalema byl Sedechiáš oslepen a odveden do zajetí; farao přijal judské uprchlíky na své území spolu s přivlečeným Jeremiášem.