Exodus

Exodus [= z řeckého: východ, vyjití, odchod, t. j. z Egypta], druhá kniha Mojžíšova, vypravující o těžké službě lidu izraelského v Egyptě a divuplném odtud vysvobození, též o vydání zákona a ustanovení práv a řádu a o vzdělání stánku Božího.

Obsah knihy

Lze ji rozděliti na dvě hlavní části: 1. „historickou“ [kap. 1-18] a 2. zákonodárnou [19-40].

První část vypravuje o vzrůstu lidu izraelského v Egyptě, o krutém pronásledování od Egyptských za dynastie, která neznala Josefa, o narození Mojžíšově a jeho povolání, o jednání s faraónem, desíti egyptských ranách, o slavnosti velikonoční a útěku z Egypta. Vypravování zaznamenává t. zv. píseň Mojžíšovu [15,1-19] na památku přechodu přes Rudé moře. Podrobně líčí tažení po poušti až k hoře Boží, vítězství nad Amalechitskými u Rafidim a návštěvu Jetra, který měl vliv na vnější organisaci lidu [kap. 18].

Druhá část je zákonodárná, pojednávající o zřízení theokracie [bohovlády], založené na pojmu „*smlouvy“ [19,3-6]. Především se týká *Desatera [20,1-17], jež se neprávem dělívá na dvě části: povinnosti náboženské [zákaz modloslužby, obrazů, zneužívání jména Božího ke kouzelnickým účelům, příkaz svěcení soboty s theologickým odůvodněním z Gn 2,3, ctění rodičů], a povinnosti mravní [zákaz vraždy, cizoložství, krádeže, křivé přísahy a nezřízené žádosti]. Pak následuje t. zv. kniha smlouvy [20,23-23,19; srovnej 24,7], jež ustanovuje povinnosti kultické [místo bohoslužby 20,22-23; zákony o oltáři 20,24-26], upravuje právo civilní [otroci 21,2-6; zločin vraždy a zabití: oko za oko, zub za zub 21,24; vlastnictví: 21,22-22,26], naznačuje povinnosti náboženské a mravní [22,17-23,17; kalendář svátků 23,10-19]. Kapitoly 24-31 obsahují ustanovení o stánku a jeho obsluhování a vypravování o ratifikaci [= potvrzení] smlouvy [kap. 24] se strany lidu. Kapitoly 32-34 líčí porušení smlouvy a její obnovení [zlaté tele 32,1-6; deset slov Mojžíšových a kultické „desatero“: Uctívání pouze Boha, zákaz obrazu Božího, všecko prvorozené patří Bohu, svatyni nenavštívíš s prázdnýma rukama, svěcení soboty, povinnost mužů účastniti se tří hlavních svátků, krvavá oběť, z oběti velikonoční nesmí nic zůstati na druhý den, prvotiny plodin polních, zákaz vaření kůzlete v mléku jeho matky]. Kapitoly 35-40 líčí, jak byly provedeny příkazy z kap. 25-31.

Exodus tedy podává přehled Božího vedení Izraele: nejprve jako lidu zotročeného, pak osvobozeného a konečně samostatného a Bohu posvěceného. *Zákon.