Zpytatel, zpytování, zpytovati

Zpytatel, zpytování, zpytovati. Ve SZ-ě jde o překlad nejméně osmi hebr. výrazů, jež označují hledání rady, dotazování se na radu [Ž 119,94], důkladné prohlížení, rozvažování [Kaz 12,9. Viz také Ž 27,4, nejde-li tu o nějaký zvláštní druh kultického výrazu – hebr. b-k-r – sr. 2Kr 16,15, kde je tento výraz přeložen ‚doptávání se‘, *Dotazování, *Játra], prohledání, propátrání, hloubání [Ž 77,7; Př 20,27; Pl 3,40], probádání, výzkum [Jb 8,8; Př 25,2.27], prozkoumání [Dn 12,4]. Zvláště o Bohu se praví, že zkouší srdce tak, jako tavič kovy [1Pa 29,17], prohledávaje [1Pa 28,9], zjišťuje, co je v něm [Př 16,2; 21,2; 24,12], zkoumaje [Jr 17,10]. V hebr. textu je užito téměř po každé jiného hebr. slova.

Podle Sk 1,24; 15,8 je Bůh znalec srdce [sr. 1S 16,7; 1Kr 8,39; Ž 7,10; Jr 11,20; 17,10; L 16,15. *Ledví. *Srdce. *Zkusiti]. Ale právě tato okolnost, že Bůh dovede lidské srdce důkladně proslídit [řecky ereunán], je věřícímu zárukou, že Bůh pochopí i pouhé vzdechy, vymykající se slovům, jež v něm probouzí Duch sv. [Ř 8,27]. Na druhé straně tato znalost srdce naplňuje jistotou, že Bůh odplatí jednomu každému podle skutků [Zj 2,23]. Pohanům je Bůh ve své podstatě neznám, protože hlubiny Boží vystihuje jen Boží Duch a ti, kteří uvěřivše v Krista, přijali Ducha Božího. „Křesťanům, kteří jsou Duchem vedeni k víře v Ježíše Krista, není tím dáno žádné odvozené nebo druhořadé poznání Boha, nýbrž opravdu zjevení jeho nejvlastnější bytosti. Toto duchovní poznání však není nějaké tajemné vnuknutí nebo vytržení, které by se k Bohu dostávalo přímo, s obejitím Božích spasitelných skutků v Ježíši Kristu. Naopak, je to pochopení toho, co nám Bůh z milosti udělil“ [v Kristu. J. B. Souček, Výklad 1K, str. 37].