Zlost, -ně, zlostník, zlostný

Zlost, -ně, zlostník, zlostný, stč. = zloba, špatnost, nepravost; hříšně; nešlechetník, zlomyslný, ďábel; zlý, ničemný. *Zlý. Ve SZ-ě jde nejčastěji o překlad slov, odvozených z kořene r-‘-‘ [= zlo, nehoda, neštěstí; špatnost, zloba; býti zlý, činiti zlé]. Jsou to souznačné výrazy s hříchem, hřešiti, při čemž však je zdůrazněna svévolná lstivost a záměrnost hříšníkových činů. Nešlechetník nespí, dokud neprovede svou špatnost [Př 4,16]; zlo mu chutná v jeho ústech sladce [Jb 20,12], vylévá ze svých úst všelijakou zlobu [Př 15,28, sr. Ž 73,8], doufá v účinnost své nešlechetnosti [Iz 47,10], plesá ve své špatnosti [Jr 11,15], ale celý SZ je nesen vírou, že zlo samo usmrtí nešlechetníka [Ž 34,22], že přestupnici zákona Božího sami propadnou špatnosti [Ž 140,12; Př 11,6; 12,13; sr. Jr 2,19], protože Bůh trestá špatnost [Gn 6,5; Sd 9,56n; 2S 3,39; Ž 28,4; 37,9; 94,23; Př 21,12; Iz 13,11], takže nakonec bude vystavena na pranýř [Př 26,26]. Jr 2,13 vypočítává dvojí zlo, jehož se dopustil Izrael: modlářství a opuštění Boha, jediný pramen živých vod [sr. 17,13; Ž 36,10; Oz 7,1n]. Hebr. ka‘as v Př 21,19 znamená totéž, co dnešní výraz zlostný, zlobivý, mrzutý. Hebr. lúzút v Př 4,24 je odvozeno od slovesa l-v-z = uchýliti se. Snad se tu myslí na úchylku od pravdy a správného způsobu života. K bdělosti nad srdcem patří bdělost nad tím, co vyslovují rty [sr. Mt 12,34; Jk 3,2].

O z-ících, t. j. o těch, kteří jsou naplněni špatností a nepravostí, mluví Ž 22,17; 26,5; 27,2; 37,1 [‚nerozohňuj se nad z-íky‘, Zeman]; 64,3; 94,16; Př 4,14; Iz 1,4 a j.

V NZ-ě jde o překlad výrazů kakia, ponéria, ponéros. První výraz označuje podlost, zvrácenost [Kral. překládají také *nešlechetnost. Sk 8,22, zlobivost Ko 3,8, trápení Mt 6,34]. Ve smyslu podlost, zlomyslnost je rozuměti výrazu z. v Ř 1,29; Ef 4,31; Tt 3,3; 1Pt 2,1, sr. Ž 52,4, kde jde o vlastnost, jež narušuje pravou pospolitost. V 1K 14,20 doporučuje Pavel, aby věřící nebyli dětmi v myšlenkové činnosti, nýbrž dětmi, t. j. nezkušenými, maličkými ve zlobě. V 1K 5,8 se staví zlost a nešlechetnost v protiklad proti upřímnosti a pravdě. Žilka překládá 1Pt 2,16: „Jste svobodni, ale nečiňte ze své svobody zástěru zloby, nýbrž buďte Božími služebníky“. Jde tu o podobné napomenutí jako v Ř 13,4nn; sr. 6, 16-23. Křesťanova svoboda nesmí být pláštíkem nešlechetnosti.

Řecké ponéria [= hříšná, svévolná špatnost] označuje zlobnou lstivost, jež usiluje o poškození druhého [Mt 22,18]. Řecké ponéros [= špatný, zlý] bývá označením ďábla [Kral. ‚nešlechetník‘ v Ef 6,16; ‚zlostník‘ u J 2,13n; 3,12; 5,18; sr. Mt 13,38]. Ef 6,12 překládá Žilka: „Váš zápas není s krví a tělem, nýbrž… s duchovými silami v oblasti nebeské“.