Zapírati, zapříti

Zapírati, zapříti, popírati [Gn 18,15; Jb 31,28; Př 30,9], zatajiti [Lv 6,3]. V NZ-ě jde vesměs o sloveso arneisthai, aparneisthai, které Kral. překládají také výrazem odepříti se, t. j. odříci se, odmítnuti [Sk 3,13; 7,35; Tt 2,12; Žd 11,24]. Ve smyslu popírat je ho užito Mk 14,68.70; L 8,45; J 1,20; 18,25.27; Sk 4,16; 1J 2,22, dále Tt 1,16, a snad také v 1Tm 5,8. Škrabal překládá 2Tm 3,5: „Budou sice na venek ukazovat zbožnost, ale její síla při nich nebude“ [nebude na nich znát]. Převážně však má sloveso arneisthai smysl neznát se k někomu, odmítnout jeho nárok. Opakem tu je přiznat se k někomu, vyznat svou víru v někoho, oddanost k někomu. V tom smyslu jde o zapírání Ježíše Krista [Mt 10,33; J 13,38], Pána [2Pt 2,1], Otce i Syna [1J 2,22n], Boha a Pána Jezukrista [Ju 1,4], víry v něho [Zj 2,13], v jeho jméno [Zj 3,8]. To ovšem předpokládá, že tu dříve věrnost, poslušnost a oddanost byla, takže zapříti může znamenat ‚státi se nevěrným‘ [2Tm 2,12n]. Skutečně zapírat Ježíše Krista může jen křesťan, který jako Petr se ze strachu před lidmi k němu nezná, svou příslušnost k němu nevyzná [sr. Zj 2,13; 3,8], který se za něho stydí [Mk 8,38], aby před lidmi obstál. Z-i Krista lze ovšem nejen slovy, nýbrž životem, svou neochotou s ním trpět [2Tm 2,10nn] a nedat bližnímu, bratru to, co mu náleží, chovat se jako nevěřící [sr. 1Tm 5,8; 2Tm 3,4n; Tt 1,16; Ju 1,4]. Z-i Krista lze konečně i falešným učením o něm [2Pt 2,1nn; 1J 2,22]. Výsledkem nemůže být nic jiného, než že se Kristus takového člověka zřekne před svým nebeským Otcem [Mt 10,33; L 9,26; 12,9; 2Tm 2,12; 1J 2,23]. Projevem nezapírání Krista je zapřít sebe sama [Mk 8,34], zříci se sebe sama, ne jen svého hříchu; jde tu o to, vydat se cele v oběť Kristu a statečně ho následovati, ať už vede kamkoli.

Praví-li se v 2Tm 2,13 o Bohu, že se zapřít nemůže, znamená to, že se nemůže změnit ve své podstatě.