Vyvýšen, -í, -ost, -ý, vyvýšiti (se), vyvyšovati (se)

Vyvýšen, -í, -ost, -ý, vyvýšiti (se), vyvyšovati (se). Hebrejština má pro tyto výrazy mnoho slov, jež označují výšku, velikost, sílu, pevnost, přeneseně vznešenost, majestátnost, slávu, pýchu, zpupnost, u sloves pak učinit velikým, slavným, prohlašovat za znamenitého, postavit na vysokém a tudíž bezpečném místě a pod. Jen na několika místech jde o výrazy, jež se částečně vymykají z tohoto výčtu: v Dt 33,29 jde snad o kultická místa na horách [hebr. bámá = *výsost] nebo o pevnosti; také u Jb 13,12 jde snad o pevnosti, k nimž jsou přirovnávány slabé důvody Jobových přátel. J. Hrozný překládá: „Přísloví vaše jsou popelová pořekadla, hliněná opevnění jsou opevnění vaše“. U Ab 1,7 je tak přeloženo hebr. sᵉ'ét, jež snad zde znamená soudní rozsudek. Jiní však myslí, že i tu jde o pýchu. Iz 13,3 jest snad překládat: „Povolal jsem své hrdiny k hněvu, své hrdě jásající“ [Oreli]. Kral. sami poznamenávají, že toto jásání není nad velikostí Boží, nýbrž nad vítěznou jistotou, kterou jim Bůh dal, nad vyvýšením, které jim Bůh poskytl. V Ex 18,11 je sloveso zûd = vzkypět, překypět; jednat násilně, pyšně, být zpupný. Slova ‚on je převýšil‘ jsou vsuvkou Kral. Verš je možno přetlumočit takto: „Nyní jsem poznal, že větší jest Hospodin nade všecky bohy, právě tenkrát, když oni [Egyptští] byli zpupní proti nim [Izraelcům]“. Myslí se tu hlavně na přechod přes Rudé moře [Ex 14,17nn; sr. 5,2].

Vyvýšenost, vznešenost Boží opěvuje a před ní se koří bible od počátku do konce. Je nazýván nejvyšším Bohem, který je vznešenější nad ostatní božstva [Ž 97,9]. Ale Izrael nikdy neměl mnohobožský pantheon. Ž 97,9 převzal pouze vyjadřovací způsob mnohobožského okolí; vyskytuje se v básnické řeči a nemá polytheistických důsledků [sr. Gn 14,18n; Nu 24,16; Dt 32,8; 2S 22,14 a zvl. v žalmech, na př. 7,18; 21,8; 46,5; 50,14; 91,9 a j., Jr 17,12; Dn 4,14; Mi 6,6]. Chce pouze vyjádřit důstojnost, vznešenost, svrchovanost, všemohoucnost, nekonečnost, slávu a svatost Boží [Ex 15,7; Jb 40,5; Ž 47,10; 99,2; 113,4; Iz 2,11; 57,15]. Zvláště v kultu byla vynášena tato jeho vlastnost [Ž 95-97]. Jeho jméno je vyvýšené [Ž 148,13; Iz 12,4] právě tak jako jeho milosrdenství, jež projevuje svou mocí nad těmi, kteří se ho bojí [Ž 103,11]. Jeho spravedlnost je výsostná, svrchovaná [Ž 71,11], jeho rameno, pravice, ruka se zdvíhají a jsou zdviženy k činům [Ex 14,8; Ž 89,14; 118,16; Iz 26,11; Mi 5,9], jeho vznešenost a svatost se projevuje v soudu a v spravedlnosti [Iz 5,16]. Když se pozdvihne, rozprchnou a rozptýlí se národové [Iz 33,3]. Hospodin je vyvýšen nad celým lidstvem [Ž 99,2; 113,4], vyvýšil se nad nebesa [Ž 8,2].

Právě proto, že Bůh je vyvýšený, vznešený, jest povinností člověka vyvyšovat, hlasitě slavit, vynášet Boha a stavět jej na nejvyšší místo [Jb 36,24]. SZ věřící oslavuje, vyvyšuje Boha, protože pomohl a je Bohem otců [Ex 15,2], protože je spásonosnou skalou [2S 22,47; Ž 18,47], vyslýchá modlitby [Ž 34,4; 66,17], je milosrdný [Ž 107,32], činí předivné věci [Iz 25,1], vytahuje ze studny [Ž 30,2], z hnoje [Ž 113,7], je svatý [Ž 99,5.9]. Nabuchodonozor vyvyšoval Boha, protože skutkové jeho jsou pravda, stezky jeho soud, a že snižuje ty, kdo chodí v pýše [Dn 4,34]. K chválení Hospodina byly zřízeny sbory zpěváků a hudebníků [1Pa 25,5]. Ale SZ věřící ví, že všecko lidské vzdávání poct je nemohoucí. Bůh sám se musí vyvýšit, ukázat svou slávu a moc. Odtud modlitby, aby se Bůh vyvýšil [Ž 7,7; 57,6.12; 108,6], smiloval [Iz 30,18], a naděje, že se prokáže jako vznešený, když naplní Sión soudem a spravedlností [Iz 33,5].

Nebo Bůh přes svou vznešenost se snižuje k poníženým a chudým [Ž 138,6], žalostící, zarmoucené pozdvihuje spásou [Jb 5,11], a svůj lid vyvyšuje, činí *slavným [Dt 26,19; 28,1; 1S 2,8; Jb 5,11; Ž 113,7], vyzdvihuje na bezpečné místo [2S 22,49; Ž 18,49; 27,6]; on vyvyšuje *roh svého pomazaného, spravedlivého, t. j. zvelebí jejich moc [1S 2,10; Ž 75,11; 89,25; 112,9]. Vyvýšit, spasit, požehnat a pást jsou v Ž 28,9 souznačné pojmy. Je-li někde nějaké obdaření slávou a mocí, pochází od Boha [1Kr 14,7]. Hospodin slibuje, že hora domu Hospodinova bude slavná, vyvýšená [Iz 2,2, sr. Za 14,10]. Někdy však Bůh vyvyšuje i pravici nepřátel lidu Božího [Ž 89,43]. K Ez 31,4 viz heslo *Propast.

Na druhé straně však Bůh trestá každé sebepovyšování, každou pýchu, jež hraničí až na sebezbožnění [Ez 28,2; sr. Iz 14,13; Ž 131,1; dále Ez 19,11; 31,5.14]. Bůh obyvatele vysokých míst snižuje, města povýšeného ponižuje [Iz 26,5; sr. 2,12nn]. Z tohoto základního pojetí plynou obecné pravdy v Př 4,8; 17,19; 18,12. I svůj lid Hospodin poníží, aby ve svém pokoření přitahoval pohany [Sof 3,10nn].

Zvláštní vyvýšení je zaslíbeno Služebníku Hospodinovu [Iz 52,13], který se však sám nebude povyšovat [Iz 42,2].

Kafarnaum bylo tím, že Ježíš z něho učinil přední místo svého působení, vyvýšeno až do nebe [Mt 11,23] a očekávalo, že při posledním soudu bude proto mít nějakou přednost. Ale Ježíš naopak prorokuje tomuto městu svržení až do pekla, protože si nedovedlo vážit této výsady [sr. Iz 14,13.15]. ‚Vyvýšená milost Boží‘ [2K 9,14] = nesmírná milost Boží. Žd 1,4 překládá Žilka: „Jest o to vznešenější nad anděly, oč je převyšuje jméno, jež zdědil“. Myslí se tu na jméno Syn.