Heslo
Váda, vaditi
Váda, vaditi se. *Hádat se, hádka. *Svár. Kral. tak překládají ve SZ-ě tři hebr. výrazy, z nichž ríb označuje právní spor [Gn 26,20.22; Př 3,30; Jr 2,29], rágaz = rozčilovati se, rozpalovati se hněvem [Gn 45,24] a násá = chytiti někoho za vlasy, rváti se [Ex 2,12; Lv 24,10], prudce se hádati [Nu 26,9].
O Mesiáši se v Mt 12,19-ve vztahu k Iz 42,1-4 praví, že se nebude příti [Kral. ‚vaditi‘, řecky erizein] se svými odpůrci, což pisateli evangelia vysvětluje, proč Ježíš odešel z místa, kde působil jako lékař, a přísně nakázal zástupům, aby ho nerozhlašovali. Chtěl se tak vyhnout sporům s farizeji. Pavel po zprávách, jež obdržel, se bojí [2K 12,20], aby po svém návratu do Korintu nenašel mezi údy sboru mezi jinými zly také ‚vády‘ [řecky eritheia = podlé sobectví, hledající jen vlastní prospěch a neschopné tužby po vyšších věcech; Žilka překládá: ‚osobní zaujatost‘, Hejčl: ‚sobectví‘, Škrabal: ‚prchlivost‘. Slovníky udávají, že jde o smýšlení nádeníka, jemuž neběží o nic jiného než o osobní prospěch]. Na služebníka Páně se podle 2Tm 2,24 nesluší ‚vaditi se‘, t. j. libovati si v boji [řecky machesthai], ani pouštěti se do slovíčkářských hádek [řecky logomachein, 2Tm 2,14], jež jednak rozrušují, jednak podporují ješitnost, vyvolávají odpor a vedou ke stranictví ve sboru [sr. 1Tm 6,4].