Sůl

Sůl, nepostradatelná součástka potravy [Jb 6,6], užívaná ke konservování ryb, nakládání oliv a zeleniny, měla pro starověkého člověka také náboženský význam jako symbol trvanlivosti, věrnosti a pohostinnosti [Ezd 4,14 zní v hebr. doslovně: „S. paláce jíme“]. Tak jako zápach a rozklad byly spojovány se zlými duchy, tak s., bránící hnilobě a nečistotě, byla spojována s božstvem. Proto bylo soli užíváno při uzavírání smluv. Odtud snad výraz „s. smlouvy“ [Lv 2,13, sr. Nu 18,19; 2Pa 13,5], kde Kral. hebr. „smlouva soli“ tlumočí výrazem „smlouva trvanlivá“. Jísti s někým chléb se solí anebo samotnou s. znamenalo uzavření trvalého přátelství. Novorozeňata byla omývána solí [Ez 16,4] snad také z tohoto symbolického důvodu, nestojí-li v pozadí starověký názor, že s. zahání zlé duchy. I ve SZ obětním kultu měla s. důležitou úlohu [Lv 2,13; Ezd 6,9; 7,22; Ez 43,23; sr. Mk 9,49]. Zdá se, že i kadidlo muselo být osoleno, jak snad vyplývá z hebr. znění Ex 30,35. Rovněž i předkladné chleby [Lv 24,7 podle LXX] a víno i dříví, jež hořelo na oltáři. Patrně se vycházelo z názoru, že oběť je chléb Boží [Lv 21,8.17] a že tedy musí být osolena jako lidská strava. Mišna mluví o „solní síni“ mezi síněmi chrámu Herodesova.

Na druhé straně znamenala s. také vyprahlost, poušť a neplodnost [Dt 29,23]. *Slatinný. Proto snad bývala dobytá a vyvrácená města posýpána solí, aby se více nevzpamatovala [Sd 9,45, sr. Sof 2,9], ovšem je také možné, že toto posýpání solí znamenalo naprosté zasvěcení Bohu.

V NZ-ě je s. obrazem toho, co je odlišující podstatou života a poslání učedníků ve světě [Mt 5,13; Mk 9,50; L 14,34n]. V každém z těchto evangelijních výroků je obrazu s-i použito v poněkud odlišném smyslu, ale ve všech případech souvislost naznačuje, že „slanost“ souvisí s rozhodností k životnímu obratu tváří v tvář přiblížení království Božího a s pohotovostí k obětem a k snášení protivenství. Ztratí-li učedníci tuto slanost, pozbývají vší hodnoty právě tak jako s. u Mrtvého moře, jež byla promíšena sádrou, anebo s., nahromaděná pod širým nebem nebo ve vlhkých skladištích. Ale viz také heslo *Pošlapati. Podle Ko 4,6 má být i řeč věřícího okořeněna solí, t. j. patrně býti zakotvena v srdci evangelia milosti Boží v Kristu, která jedině dá vnitřní jistotu k případné odpovědi na všecky otázky. *Solen, solnatý, solný.

V Palestině byla s. dobývána vypařováním mořské vody v krajině kolem Mrtvého moře [na jihu, Dt 3,17; Ez 47,11]. Této soli říkali s. sodomská na rozdíl od soli skalní, dobývané v Džebel Usdum [*Sodoma], hoře 11 km dlouhé a 45 m vysoké. Špatnějších druhů soli se užívalo ke hnojení. Za Seleukovců byla s. státním monopolem [1Mak 10,29; 11,35] právě tak jako v Egyptě za Ptolemejců.