Stříbrný, stříbro

Stříbrný, stříbro. Nejobyčejnější stříbronosnou rudou byl leštěnec olověný [sirník olovnatý, galenit], obsahující vedle stříbra zvláště olovo a jiné kovy, jež byly odstraňovány tavením. Při tom se olovo sloučilo s jinými kovy v těžkou strusku, usazující se u dna, kdežto lehčí s-o zůstalo téměř ryzí na povrchu roztavené hmoty. K tavení byly stavěny zvláštní pece, do kterých vháněli uměle vzduch, aby dosáhli nutné teploty 1000° C, při níž se taví so. Na tento proces v obrazném smyslu navazují na př. Ž 66,10, sr. Iz 48,10; Př 17,3; 25,4; 27,21; Za 13,9; Mal 3,3 a zvl. Jr 6,28-30; Ez 22,17-22, kde je Izrael přirovnáván ke s-u, znečištěnému různými struskami [sr. Iz 1,22.25]. S-o bylo dováženo z Arábie [2Pa 9,14, sr. 1Kr 10,22.27], z Taršiše [Kral. zámoří, Jr 10,9; Ez 27,12], t. j. nejspíše z Tartessu poblíž Gibraltaru ve Španělsku [sr. 1Mak 8,3]. Již ve starověku se užívalo s-a ke zhotovování ozdob [Gn 24,53; Ex 3,22; Pís 1,11], královských a jiných korun [Za 6,11], hudebních nástrojů [Nu 10,2], nádob všeho druhu [Josefův koflík, Gn 44,2], a zvláště zařízení ve *stánku úmluvy a ve chrámě [Ex 26,19; 27,10; 38,19; Nu 7,13; 1Pa 28,17; Ezd 1,9n; 2Kr 12,13; 1Pa 28,15n]. S-o se stalo záhy platebním prostředkem [Gn 23,15n], při čemž se vážilo [Jb 28,15; Iz 46,6; Mt 26,15]. Pro snadnější kontrolu mělo s. ustálenou formu, do něhož se lilo [prutů nebo malých cihel]; teprve po zajetí si Židé razili vlastní peníze, také stříbrné [1Mak 15,6]. *Peníze. David nashromáždil ke stavbě chrámu „100.000 centnéřů zlata a tisíc tisíců centnéřů s-a“ [1Pa 22,14] a přidal k tomu ze svých soukromých pokladů 3.000 centnéřů zlata a 7.000 centnéřů stříbra [1Pa 29,3n], aby povzbudil obětavost ostatních. *Centnéř. Modly bývaly s-né anebo aspoň postříbřené nebo s-em potažené [Ex 20,23; Dt 7,25; Iz 2,20; 30,22; Oz 8,4; 13,2; Ab 2,19; Sk 17,29; Zj 9,20]. Malé modely chrámu Dianina v Efezu byly zhotovovány ze s-a [Sk 19,24] a byly předmětem výnosného obchodu zvláštního cechu stříbrotepců [Kral. „zlatníků“].

Podle předpisu Dt 17,17 neměl král příliš rozmnožovat s-o ani zlato [sr. Dt 7,25] a Sof 1,11 předpovídá, že vypleněni budou všichni snášející s-o. Hospodinovo jest s-o a zlato [Ag 2,9], a proto mu záleží na něčem docela jiném při stavbě chrámu [Ag 2,10]. Nabytí rozumnosti má větší cenu než s-o [Př 16,16; sr. 22,1]. „S-o a zlato“ je souhrnný výraz, označující peníze [Sk 3,6; 20,33; sr. Mt 10,9; 2K 6,10; 8,9; Jk 2,5]. „Třicet stříbrných“ [Mt 26,15; 27,3.9; Za 11,12n] = 30 stříbrných šekelů = 60 drachem [denárů. *Drachma]. U Mt 10,9 stojí v českém překladu zlato, s-o a peníze; v řeckém textu je zlato, s-o a měď, tedy všecky druhy peněz. V duchu Mt 6,19n se obrací Jk 5,1nn proti boháčům [sr. Jk 1,10; 2,6] a vyzývá je k pláči a kvílení nad příchodem neúprosného soudu. Jk v duchu, tak jako SZ proroci, vidí už uskutečněný soud: nahromaděné obilí shnilo, roucha, z nichž se skládalo jejich bohatství, jsou prožrána moly, dokonce i zlato a s-o zrezavělo. A jako sžírající rez zničil jejich poklady, tak tento rez, obraz Božího soudu, stráví jako oheň jejich těla. Místo, aby si shromažďovali poklad, který nehyne [Mt 6,19-21; L 12,21], nahromadili poklady hněvu.

1Pt 1,18 zdůvodňuje život v bázni Boží a ve vděčnosti tím, že jsme byli vykoupeni z nicotného [marného] života nikoli pomíjejícím zlatem a s-em – otroci bývali vykupováni penězi, jež jejich příbuzní uložili v chrámě, a tak se stávali „propuštěnci božstva“ [sr. 1K 7,22] -, nýbrž drahocennou krví Kristovou [1K 5,7]. Zlato a s-o nemůže nikoho vykoupit z duchovní a tělesné porušenosti [sr. Ex 30,12-16; Nu 3,44-51; Ez 7,19; Sk 8,20; 14,15; Ef 4,17]. Pouze smrt Kristova jako poslušná sebeoběť má v očích Božích takovou cenu, že pro ni odpouští a přivádí ke znovuzrození [1Pt 1,23].