Střela, střelec

Střela, střelec. *Kameníčko. *Lučiště. Hebr. chés, jež Kral. překládají většinou výrazem střela, překládají také slovem šíp [Ž 11,2]. Šípy byly zhotovovány z rákosu, třtiny nebo jiného lehkého dřeva a opatřovány špičkou z pazourku, bronzu nebo železa. Byly nošeny v toulu [Pl 3,13], upevněném řemenem buď na zádech anebo na levém boku střelcově, ať už šlo o lovce [Gn 21,20] anebo o bojovníka [1S 31,3; 2S 11,24; 1Pa 8,40; Jr 32,24 a j.].

Arabové a Babyloňané užívali šípů také k věštění. Podle Drivera jest Ez 21,21n rozuměti tak, že na šípy, vložené do toulce, byla napsána jména různých měst a ve svatyni po důkladném zatřepání byly šípy vyhazovány. Jméno na šípu, který vypadl nejdříve, bylo pokládáno za pokyn božstva a rozhodlo o směru válečného tažení. Tvar hebr. slovesa kálal, které Kral. překládají „vyčistiti“ [ve smyslu obrousiti], znamená protřepati, přeneseně: zaklínati. Také v 1S 20,20nn; 2Kr 13,15nn jde nejspíše o podobné věštění pomocí šípů. – „Vytři ti střely“ [Jr 51,11] = naostřiti s-y.

SZ často mluví o střelách Božích. Někde jde zřejmě o blesky [Ab 3,11; Za 9,14], jinde o Boží tresty [Dt 32,23.42; Jb 6,4; Ž 7,14; 18,15; 38,3; Pl 3,12] v podobě různého utrpení [Př 7,23], dokonce i hladu [Ez 5,16]. „Střela, létající ve dne“ = nebezpečí za dne. Zlý jazyk je přirovnáván ke střele [Ž 64,4, sr. 57,6; 120,3n; Př 25,18; Jr 9,8], ale také o Služebníku Hospodinově se praví, že je „vypulerovanou“ [t. j. vyhlazenou a tedy naostřenou] střelou [Iz 49,2], uschovanou v toulci Hospodinově pro příhodnou chvíli [sr. Ž 45,6]. Ž 127,4n přirovnává „zdárné dítky“ ke s-ám v ruce bojovníkově. Kral. k tomu poznamenávají: „Zdravé, šlechetné a vycvičené dítky jsou od Boha výborná pomoc otci daná zvlášť v šedinách“ Budou ho hájiti v rozepři s nepřáteli.