Rozhojniti (se), rozhojňovati se

Rozhojniti (se), rozhojňovati se. Hebr. šátaf [= přetékati, zaplaviti] překládají Kral. u Iz 10,22 výrazem rozhojniti. Duhm a jiní překládají: „Je rozhodnuto o zničení, přetékajícím spravedlností“ [Heger: „Stanovená zkáza zaplaví ho právem“]. Osud, který postihne Izraele, není náhodný, nezasloužený, nýbrž bude uplatněním a potvrzením Boží spravedlnosti [sr. Iz 5,16; 26,9n; 41,2; 51,1].

V NZ jde o několik řeckých výrazů, jež všecky vyjadřují přetékající hojnost, nadbytek, plnost [perisseuein = překypovati, býti v nadbytku, na př. Mt 13,12; 1K 14,12; 2K 1,5 a j.; podobně hyperperisseuein, jež označuje hojné přetékání, překypování, 2K 7,4; pleonazein = přibývati, růsti, Ř 5,20; 6,1; 2Pt 1,8; hyperpleonazein = býti přítomen v bohaté míře, 1Tm 1,14; pléthynein = naplniti, rozmnožiti; passivně: množiti se, růsti, přibývati, Sk 9,31]. Ap. Pavlovi velmi záleželo na tom, aby se u věřících dostavil růst ve všem, co slouží k budování církve [Kral. : „k vzdělání církve“, 1K 14,12]. Myslí především na rozmnožení, prohloubení a růst lásky [F 1,9; 1Te 3,12, sr. 1K 13; 1Te 4,9n], milosti [2K 9,8], naděje, způsobené mocí Ducha sv. [Ř 15,13], ve víře [Ko 2,7], hojné horlivosti v Božím díle [1K 15,58], vůbec pak v tom, co se líbí Bohu [1Te 4,1, sr. 2Pt 1,5-8]. Na všecky tyto složky jež budují duchovní život v pospolitosti, vztahuje se zaslíbení Ježíšovo z Mt 13,12 [Žilka: „Tomu,kdo má, bude dáno, a bude míti nadbytek“, sr. Mk 4,25; L 8,18]. Růst v nich je známkou duchovního zdraví. Kdo v nich nepřibývá, záhy duchovně odumře.

Základem této možnosti a nutnosti duchovního růstu je přetékající milost a dar spravedlnosti v Ježíši Kristu [Ř 5,17]. *Zákon nebyl s to přemoci hřích [Ř 3,20; 4,15]. Naopak Zákon množstvím příkazů a zákazů dráždil k přestupování a tak nechtě se stal nástrojem ke stupňování a rozmnožování hříchu [Ř 5,20] právě v Izraeli, jemuž byl Zákon dán. Ale v tomto Izraeli se narodil druhý Adam, Kristus. V něm však milost Boží přetekla hranice Izraele a rozlila se na celé lidstvo, aby mu přinesla věčný život [Kral. „Ještě více rozhojnila se milost“, sr. Ef 1,7n; 1Tm 1,14]. Služba Zákonu byla sice slavná, i když prostředkovala odsudek, ale služba, prostředkující spravedlnost v milosti Kristově, mnohem více oplývá slávou [Kral. „rozhojňuje se v slávě“, 2K 3,9]. Neboť milost způsobuje, že věřící jsou pro hřích mrtvi. Nemohou tedy v hříchu zůstávat [Ř 6,1]. Naopak, musejí růst v milosti a potěšení přese všecka utrpení pro Krista [2K 1,5; 7,4], ba snad právě pro tato utrpení. Milost Boží to je [2K 8,1n], jež pomáhá rozmnožovat i křesťanskou dobročinnost a štědrost [2K 8,2 překládá Hejčl: „Při mnohém zkoušení a soužení přehojná byla jejich radost a z jejich převelké chudoby se rozlil bohatý pramen jejich dobročinnosti“].