Proměna, proměniti (se)

Proměna, proměniti (se) proměňovati, změna; změniti [1S 10,6, 1S 10,9; 2Kr 8,11; 2Kr 23,34; Iz 24,1;Dn 7,25; Am 5,7; Am 6,12; Am 8,10; Mi 2,4; Sk 6,14; Ga 4,20], vystřídati [Jb 14,14 překládá Hrozný: „Až přijde, kdo mne vystřídá“]. „Krajina, kdež není žádných proměn“ [Jb 10,22] = kde není řádu. „Přijímati proměnu“ = = přijímali novou formu jako pečetní vosk po vtlačení pečetítka [Jb 38,14]. Proměniti ve smyslu přetvařovati se, předstírati Ž 34,1. David předstíral choromyslnost před Abimelechem [1S 21,13]. Proměňovati tvář = znetvořovati [Jb 14,20]. Proměňovati jméno = lichotiti [Jb 32,21n]. Ž 77,11 překládá Zeman: „I říkám si: To je má nemoc [chorobná představa], že se změnila pravice Nejvyššího“, t. j. že se už neprojevuje jeho moc tak jako dříve. V Pís 1,11 jde nejspíše o stříbrné knoflíky nebo ozdobné kuličky. U Boha, který je Otcem, t. j. původcem nebeských světel [hvězd], není změn právě tak jako není změn u hvězd, a na rozdíl od hvězd, jež mění své světlo změnou místa [„odvrácením“], není u Boha ani zatmění. Jak by mohl být příčinou duchovní tmy v člověku? Jk 1,17 snad užívá odborných hvězdářských výrazů. Proměnění Páně [Mt 17,2; Mk 9,2; L 9,29] mělo nejdůvěrnějším učedníkům jako zástupcům budoucí církve Kristovy ukázat, že utrpení a smrt Ježíšova [Mk 8,31] jsou jen cestou ke „slávě Otcově“ [Mk 8,38]. Proměnění, t. j. odění nebeskou slávou, bylo předjímkou eschatologické skutečnosti [sr. Zj 1,14n], kdy se Syn člověka objeví ve „slávě své“ [Mt 25,31nn]. Mělo posílit učedníky ve dnech Ježíšova utrpení a smrti a utvrdit v nich přesvědčení o tom, že Ježíš Kristus byl pověřen mimořádným úkolem. Ve 2K 3,18 mluví Pavel o tom, že věřící bývají proměňováni už za svého pozemského života v touž podobu, jakou má Kristus, a to tím, že mocí Ducha sv. patří na nebeskou slávu Kristovu, takže ji zrcadlí na své odhalené tváři. Toto proměňování je postupné, denně roste od slávy v slávu. Není chvilkové jako u Mojžíše, nýbrž trvalé. Je to proměňování v podobu Syna Božího [Ř 8,29], v podobu původního člověka [sr. Gn 1,27]. Je to předjímka konečného, eschatologického proměnění [sr. 1K 15,44nn, 1K 15,51n; F 3,21], jež očekává věřící při druhém příchodu Páně. Poněvadž zmrtvýchvstáním Kristovým přišel už nový věk a s ním Duch svatý jako závdavek [2K 1,22] a prvotiny [začátek] budoucích věcí [Ř 8,23], nastává už nyní působením Ducha sv., v němž je Kristus sám přítomen, ono z vnitřku pocházející proměňování podle obrazu Syna Božího, který věřícím dává účast na své slávě. Věřící totiž jako vykoupení Kristovi náleží ve smyslu eschatologickém už věku budoucímu [Ga 1,4], takže Pavel právem může na nich žádat, aby se nepřipodobňovali tomuto světu, ale proměňovali se obnovou své mysli jako ti, kteří už dnes žijí skrze Ducha sv. ve věku budoucím [Ř 12,2]. To, co bylo skrze Ducha dáno [proměnění v podobu Kristovu], je tu stavěno jako úkol a povinnost. NZ užívá tu dvou příbuzných sloves: metamorfún [ve většině už citovaných míst], jež znamená „přeformovat“, tedy v prvé řadě vnější změnu, ale nadto i proměnu od základu, proměnu v něco jiného; dále metaschématizein, jež má stejný základní význam, ale s menším důrazem na změnu samé podstaty, takže se více hodí na označení pouhé proměny vnější formy. Tak F 3,21 mluví o eschatologickém přetvoření těla našeho ponížení v podobu oslaveného těla Kristova. I při vzkříšení jde o tělo, ale bude to tělo s novými vlastnostmi. Nebude porušena souvislost s tělem, jen jeho schránka bude jiná [sr. 1K 15,42nn; dále 1S 28,8, kde v LXX je užito téhož slovesa]. V 2K 11,13 – 2K 11,15 má sloveso metaschématizein význam „přestrojiti se“. Podle Pavla i lživí apoštolé, kteří pracovali v Korintu, se mohou tvářit jako pomocníci spravedlnosti.