Heslo
Probuditi
Probuditi [se], probuzovati. Zeman překládá Ž 57,9: „Vzhůru, má duše, vzhůru, harfo a citero, chci probudit jitřní zář!“ Také Iz 51,9. Vzchopiti se [Jl 3,12; Iz 51,1.7; 52,1; 64,7]. Bůh může procitnout ze zdánlivé nečinnosti, když k němu věřící volají [Ž 35,24; 44,24], ale modly nikoliv [sr. Ab 2,19; 1Kr 18,27]. Ž 73,20 překládá přesněji Zeman: „Jako sen po procitnutí, Pane, zavrhneš jejich obraz, když se probudíš“ [k soudu]. Podle Iz 50,4 Bůh probouzí svého služebníka každého jitra a uzpůsobuje jeho uši k slyšení slova [sr. J 3,32; 8,26]. ‚P. se k někomu‘ [Jb 8,6] = vyslyšeti něčí prosbu. V Př 6,3 má sloveso p. význam naléhati na někoho.
V obrazném smyslu Ř 13,11, Ef 5,14, *Bdíti [v doplňcích]. ‚Probuzovati‘ v 2Pt 1,13 má smysl ‚udržovati v bdělosti‘.