Přimíšený

Přimíšený lid, Nu 11,4, sr. Ex 12,38. Pro Izraele jest příznačné, jak horlivě „získává duše“ v nejrozličnějších situacích. Už Abram, táhnoucí z Gháran do země zaslíbené, bere s sebou „i duše, kterýchž dosáhli“ [Gn 12,5] a podobně jako on i druzí praotci, kdykoli z cizího prostředí vycházejí do země, kterou jim zaslíbil Hospodin. Nevadí, že se mluví třeba jen o služebnících a děvkách, na př. uAbrama [Gn 12,16], Izáka [čeleď, 26,14], Jákoba [32,5], vždyť to jsou služebníci druhu Eliezera Damašského, který je schopen státi se dědicem Abramovým [15,2n] a modlí se k Hospodinu, Bohu pána svého [24,12]. Snadné je proto Jákobovi nazvat je dokonce bratřími [31,46.54], třebas se jindy mluvilo jen o dvou houfech [32,7] nebo prostě o lidu [tamtéž]. Těmto údajům porozumíme jen, víme-li, že Izrael je lidem zvláštním [Ex 19,5], vyvoleným, „církví“ staré smlouvy, i když tím nechceme zastřít, že pojem církve v plnosti náleží až do NZ. Právě proto však, že Izrael měl toto jedinečné poslání, je přirozeno, že musil získávati Pánu nové vyznavače všude. Nejinak jednal Josef v Egyptě, oženil-li se tam dokonce s dcerou „knížete“, t. j. vlastně kněze! Jeho synové Manasses a Efraim [Gn 46,20] nejsou tedy čisté krve, ale na té ani nezáleželo! Což nenapovídají už jména matek synů Jákobových [Gn 29 n], že máme před sebou společnost, lidsky měřeno, velmi různorodou? A to ještě nemluvíme ani o různých čeledích, které se k Izraeli připojily po vyjití z Egypta a obsazení Palestiny. Jen příkladem: s Judou časem splynuli Kálefovci, kteří však podle Nu 32,12 a Joz 14,6.14 byli Genezejští, tedy příbuzní Edomců [Gn 36,11.42]. Totéž platí o Otnielovcích [Joz 15,15-19; Sd 1,11-15]. Cinejští pak dokonce stáli ještě za Saule ve svazku amalechitském [1S 15,6; 27,10]. S nimi jsou v 1S 27,10 jmenováni Jerachmeelovci, ačkoli jindy se Jerachmeel nazývá bratrem Kálefovým [1Pa 2,9.42]. Rovněž různá města kananejská se zapojila do svazku izraelského, na př. „chytráci gabaonitští“ [Joz 9], město Sichem [Joz 24; Sd 8 n] a j. A takového druhu byl i „lid přimíšený“, který s Izraelem vyšel z Egypta [Nu 11,4; Ex 12,38, sr. Lv 24,10], který se tedy k němu připojil nábožensky! Přirozeně byli tito proselyté mnohdy pro Izraele osidlem [Nu 11,4], takže někdy musilo dojít i k vylučování [Neh 13,3], zatím co jindy se mohli stát i příslušníky chrámového personálu [*Netinejští].