Překaziti (překážka)

Překaziti (překážka), stč. = překážku činiti, zabrániti [Gn 11,6; Jb 42,2; Iz 47,3], uškoditi, poškoditi [Rt 2,22]. Praví-li se, že „se postavil anděl, aby mu překazil“ [Nu 22,22], je to myšleno tak, že se anděl stal jeho odpůrcem [doslova: satanem]. Nepravosti člověka překážejí tomu, aby Bůh plnil své sliby [Jr 5,25].

Řecké enkoptein znamená původně zatarasiti cestu záseky a zářezy, aby nepřítel anebo běžec byl zdržen v postupu [sr. Iz 57,14]; přeneseně: zdržeti, zadržeti, rušiti, obtěžovati, unaviti. V duchovním vzrůstu a duchovní práci může nastati zdržení, jež způsobuje satan [1Te 2,18; sr. Ř 15,22] anebo jeho nástroje, ať už jsou míněni nevěřící Židé [sr. 1Te 2,16; L 11,52] anebo jiní lidé, kteří v práci překážejí [sr. Ga 5,7n]. Překážkou v šíření evangelia by se mohl stát sám Pavel [1K 9,12], kdyby proti svému svědomí užíval svého apoštolského práva dát se vydržovat [1K 9,4.7nn.14]. Neboť tak by mohl vzniknouti dojem, že káže evangelium ze zištných důvodů a že chudí posluchači, kteří ničím nemohou přispět k jeho vydržování, nemohou se také připojit k církvi [sr. Mt 6,24]. Lidský hřích, projevující se v nesprávném poměru muže a ženy v rodině, může činit překážky i společným modlitbám [1Pt 3,7, sr. 1K 7,5; také Žd 12,15, kde je užito slovesa enochlein = býti na obtíž, ke škodě].