Heslo
Pomlouvání, pomlouvati, pomluvač
Pomlouvání, pomlouvati, pomluvač. Pomluva, t. j. uvedení někoho nebo něčeho v lehkost, v ošklivost nebo ve zlou pověst [Ž 31,14; Př 10,18; 25,10; Jr 20,10; Ez 36,3], je v bibli pokládána za příznak bláznovství [*Blázen] a přestupování Zákona o milování bližního. Těžký trest byl uvalen na ty, kteří zhaněli zaslíbenou zemi [Nu 13,33; 14,36n]. Žalmista si stěžuje Bohu na ty, kteří ho pomlouvají v bráně a prosí za vysvobození [Ž 69,13n]. Ježíš staví pomluvu na tutéž linii jako vraždu [Mt 5,21n] a Pavel uvádí pomlouvání v seznam neřestí, jimž jsou vydáni ti, kdo neuznali za hodno jej poznati [Ř 1,30; sr. 1K 5,11, kde Kral. mluví o zlolejci, Žilka o utrhači]. Křesťan ovšem jest nad jiné předmětem pomluv pro svou víru v Krista [sr. Mt 5,11; 10,25], ale usiluje o to, aby protivníku nedával příčiny k pomlouvání [1Tm 5,14] a odplácel útržky, zlořečení a pomluvy dobrořečením [1Pt 3,9.16n]. Neboť jen tak osvědčí, že se stal novým stvořením v Kristu. *Zlolejec. *Zlořečiti.