Podivení

Podivení [stč. úžas, podiv, ale také podívaná ve smyslu „na podívanou“; ku p. = imponující: o člověku 2S 23,21; o oltáři Joz 22,10]. Kral. tak někdy překládají hebr. šárak, šᵉréká, šᵉríká, jež znamená pískání na posměch [vypískání] a pak posměch vůbec, opovržení [2Pa 29,8, sr. 1Kr 9,8; Jr 18,16; 19,8; 25,9.18; 29,18, kde Kral. mají buď ckati (*Ckání) nebo na *odivu; Mi 6,16, kde Kral. mají posměch]. Tam, kde jde o hebr. kořen pl' [nebo příbuzné kořeny, jako šmm, s'r, jr' a pod.], jde většinou o úžas, podiv a úlek, nikoli jen nad něčím mimořádným, neočekávaným a náhlým, nýbrž o úděs nad něčím, co Izraelci prozrazovalo přítomnost, zásah nebo podivuhodné vedení Boží [*Děsiti se. *Hrozný. *Zázrak], Kral. proto překládají zmíněné kořeny výrazu podivení [Dt 28,59; Ab 1,5], hrůza [Dt 4,34; 34,12], strach [Dt 26,8; Jr 32,21], divný [2Pa 26,15; Jb 5,9; Ž 31,22], div [Jb 37,15], děsiti se [Jb 18,20], ztrnouti [Lv 26,32; Ez 27,35], diviti se [Doplňky *Diviti se] a p. Jde tu o předivné vedení a zachovávání lidu Božího [Jl 2,26], které vzbuzuje až hrůzu, zvláště u nepřátel tohoto lidu [Ž 48,6].

Podobně i v NZ výrazy diviti se, podiviti se, děsiti se a pod. jsou převážně výrazem toho, že s Ježíšem a jeho činy [zvl. odpuštěním Mk 2,12; L 5,26] přišel na svět Boží řád, dlouho očekávaný, ba Bůh sám [L 8,25 „podivili se“, Mk 6,51 „děsili se a divili“, sr. Mt 14,33, kde tento údiv je vyjádřen obratem „klaněli se jemu“; Doplňky *Diviti se]. I odpůrci Ježíšovi podléhali tomuto podivení [Mk 15,5.44], za nímž byla hrůza z božské přítomnosti [sr. J 19,8] anebo neochota podrobit se božskému [L 11,38; sr. Sk 13,41]. Snad i podivení Ježíšovo nad vírou setníkovou [Mt 8,10; L 7,9] patří do této oblasti úžasu nad tím, že pohan v něm postřehl někoho, kdo má božskou moc nad životem a smrtí, právě tak jako jeho podivení nad nevěrou [Mk 6,6] bylo výrazem hrůzy nad ďábelskou mocí, jež vedla k zatvrzelosti.