Osvěcovati, osvítiti

Osvěcovati, osvítiti. Má ve stč. mnohonásobný význam: zapuditi tmu, osvětliti, rozsvítiti, svítiti; objasniti, vykládati, vyučovati, vyjasniti; slavným učiniti; učiniti, aby někdo lépe viděl; o. rozum, mysl = poučiti, zbaviti temnoty a p. Jde tedy o původní a přenesený smysl slova. Podobně je tomu v bibli. V původním smyslu na př. Gn 1,15; Ex 14,20; Jb 37,14; Ž 105,39; sr. Neh 9,12.19; L 2,9; 11,36. V přeneseném smyslu na př. Ž 18,29 [2S 22,29]: Bůh osvěcuje temnosti mé = Bůh mne vede; Kaz 8,1: moudrost osvěcuje obličej = činí jasným, rozjasňuje; Ž 19,9: přikázání Hospodinova osvěcují oči, t. j. působí, že oči vidí, jsou nástrojem poznání [sr. Ezd 9,8; Ž 119,130]. Modlí-li se žalmista [Ž 13,4] o osvícení očí, aby neusnul snem smrti, prosí za to, aby se dočkal spásy. Spása tu může být příčinou nebo následkem osvícení. Osvícený duch [Jb 20,3] = hebr. duch rozumnosti, pochopení, chápavosti, tedy chápavost, rozumnost. U Dn 5,11.14 stojí vedle sebe osvícenost, rozumnost a moudrost. V původním textu je „světlo“. Je těžko odlišit tyto tři duševní schopnosti. Důležité je, že jsou spojovány s „duchem bohů“. „Osvítiti tvář nad někým“ [Nu 6,25; Ž 31,17] = obrátiti se tváří k někomu, a to v přátelství a přízni [sr. Ž 44,4; opak: skrývati tvář Dt 31,17n; Jb 13,24; postaviti tvář proti komu Lv 17,10; Ž 34,16n]. Boží přízeň je duši totéž co sluneční záře tělu [sr. Zj 21,23; 22,5]. „Osvítiti to, co je skrytého“ [1K 4,5] = vrhnouti světlo na tajemství, objasniti tajemství.

V NZ jsou pojmy osvícení, osvěcování spojovány s Kristem, jenž je pravé, skutečné *světlo. Jde tu o spasitelné světlo, které nejen ozařuje, ale i světlem naplňuje každého člověka, jenž Krista přijal vírou [J 1,12 sr. 1,9; správnější překlad tohoto místa je: „To pravé světlo, jež osvěcuje každého člověka, přišlo na svět“]. Není jiného zdroje spasitelného světla než Slovo, vtělené v Ježíši Kristu. V 2K 4,1-6 snad vzpomíná Pavel na událost damašskou [Sk 26,18 sr. 2K 4,6], ale vykládá ji tak, že on, farizeus, spatřil spasitelnou slávu Kristovu [„tenť se osvítil v srdcích našich“, „světlo evangelium slávy Kristovy“], zatím co jiným „bůh tohoto světa [= satan] oslepil mysl, takže se jim nezasvítilo světlo evangelia o velebnosti Kristově“. Jen ten, jemuž se rozednilo v srdci působením světla Kristova, je schopen kázat tak, že poznání Boží slávy na tváři Kristově je účinné, t. j. vede k poznání této spasitelné slávy, [„k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježíše Krista,“ v. 6]. Kdo takto poznal Ježíše Krista, může dospět ještě k důkladnějšímu poznání, takže má osvícené oči mysli i pro naději budoucího bohatství slavného dědictví, jehož se věřícím dostane [Ef 1,18]. Podle Žd 6,4 je toto osvícení mysli [sr. Žd 10,32], jež umožňuje spatřiti spasitelnou slávu Kristovu, dílem Ducha sv. Právě proto je nemožné osvíceným, kdyby odpadli, obnoviti se k pokání.

Pojem osvícení [illuminatió] měl významné místo v reformačním učení o řádu spásy [ordo salutis], jenž se týkal jednak spasitelného díla Kristova [znovuzrození, ospravedlnění, mystické spojení], jednak prostředků milosti [povolání, osvícení] a konečně duchovního vývoje křesťana [obrácení, posvěcení, obnovení], Illuminatio je označení činnosti Ducha sv. jež se netýká jen intelektu, ale i vůle. Poznání, k němuž vede Duch sv., není totiž jen poznání rozumové, ale vnitřní poznání, kořenící v srdci, tedy víra, vázaná vždy na Slovo Boží, zjevené v Kristu.