Heslo
Obr
Obr
1. Hebr. nᵉfílím v Gn 6,4 jacísi polobohové, vynikající mocí a pověstí. Může se při tom mysliti na pravěké lidi, o nichž v pověstech zůstala stopa, anebo na výklad o původu siláků, mezi něž patřili synové Enakovi [Nu 13,34]. Mnozí se domnívají, že v Gn 6,4 jde o pád andělů, o němž se děje později zmínka v apokryfní židovské literatuře a v Ju 1,6 a v 2Pt 2,4.
2. Hebr. rᵉfá'ím, často nepřekládáno a užito ho co jména vlastního pro označení předkananejských ras v Palestině. Bible je umisťuje do míst, odkud pocházejí největší a nejbohatší pravěké nálezy. Podle některých badatelů byli původci ohromných stolců a nakupených kamenných ploten [t. zv. dolmen], jež snad byly hroby. [Hebr. rᵉfá'ím označuje též duše zemřelých!]
Po prvé o nich čteme v Gn 14,5. Chedorlaomer a jeho spojenci je porazili v Astarot Karnaim. Vytlačeni z východu, usadili se na západní straně Jordánu [2S 21,15nn; 1Pa 20,4-8] a v městech filištínských [Joz 11,22]. Z nich prý pocházel i Goliáš. Po Refaimských, poblíž Jerusalema a na území pokolení Efraimova je pojmenováno „údolí Refaimské“ [2S 5,18; 1Pa 14,9; Iz 17,5]. Některé jejich čeledě se usadily v úrodném údolí jihozápadně od Jerusalema, tři dokonce v Hebronu [Kirjat-Arba]. Z jejich kmenů jsou vypočítáváni Enakové [Nu 13,33-34; Joz 5,13], jimž Moabští říkali Emim [Dt 2,11]; Amonitští je nazývali Zamzomim [Dt 2,20]. Snad jsou totožní se Zuzimskými v Gn 14,5. Jeden z těchto o-ů., král *Og, přebýval v Bazánu [Joz 13,12; Dt 3,11.13]. *Peklo.