Napomenouti, napomínání, napomínati

Napomenouti, napomínání, napomínati. Tak překládají Kral. jeden hebr. a 5 řeckých výrazů. Hebr. zahar [Kaz 4,13; 2Pa 19,10; Ez 3,21; 33,4-7] překládají jinde vystříhati [2Kr 6,10; Ez 33,8n], osvědčovati [Jr 6,10], býti osvícen [Ž 19,12; Kaz 12,12]. Původní význam [nejde-li arci o dva výrazy!] je býti oslněn a tedy varován. V NZ jde většinou o řecký výraz parakalein [podst. jméno: paraklésis], jenž znamená „přivolati“, naléhavě k někomu promluviti. Tento základní význam se může rozvinout několikerým směrem. Parakalein v obecné řečtině běžně znamená žádati, prositi, také zváti. Je však také doložen význam vyzývati, domlouvati, napomínati, a je možný také význam povzbuzovati, těšiti. Této poslední možnosti se chopili překladatelé ŠZa do řečtiny, kteří tímto slovem zpravidla překládali hebr. nacham = těšiti. Obvyklý řecký význam však tím nebyl úplně zatlačen, a tak toto slovo nabylo v biblické řečtině zvláštní proměnlivosti a také velkého obsahového bohatství. Hodilo se znamenitě k vyjádření toho, že potěšující zvěst o milosrdenství Božím v Ježíši Kristu je zároveň závazkem, jinak řečeno: že apoštolské napomínání nevychází z tvrdosti strohého zákonictví, nýbrž z radostné jistoty Boží milostivé lásky [Ř 12,1]. Proto toto slovo NZ řečtiny nelze plně vystihnouti žádným překladem. Někdy se hodí spíše těšiti nebo povzbuzovati, jindy prositi, jindy konečně [a to je nejčastější] napomínati. Je však nutno pamatovat, že obyčejně spoluzaznívají i ty významy, které byly tím oním překladem opominuty. – Kraličtí parakalein překládají takto – prositi [Mt 8,5.31; 14,36; Mk 5,10; Sk 25,2; Ř 12,1; 15,30; 1K 4,16; 2K 2,8; 10,1; 1Te 5,14; Fm 1,10 a j.], modliti se [1K 4,13]. Napomínati ve smyslu přátelského domlouvání: L 3,18; Sk 2,40; 11,23; 14,22; Ř 12,8; 2K 6,1; 8,6; 1Te 2,12; 3,2; 4,1; 1Tm 2,1; Tt 2,6; 1Pt 5,12; Ju 1,3 a j. Napomenutí [napomínání]: Ř 12,8; 1K 14,3; 2K 8,17; 1Te 2,3 Těšiti: Mt 2,18; Mt 5,4; Sk 20,12; 2K 1,4.6; 2,7; 7,6.7.13; Ef 6,22; 1Te 3,7; 4,18. Potěšení [utěšení]: L 2,25; 6,24; Ř 15,4.5; 2K 1,3.5.6. 7; 7,4; F 2,1; Fm 1,7 a j. Žádat Sk 28,14; 2K 5,20; 12,18; žádost 2K 8,4. Napomínání čili povzbuzování je charisma, obdarování milosti [Ř 12,8 sr. Sk 15,32; 1K 14,3.31], jež se obrací nikoli na schopnost poznávací, na rozmnožení a rozšíření poznatků víry, nýbrž na vůli, na utvrzení života z víry. V tom smyslu autor Žd nazývá svou epištolu napomenutím [Žd 13,22], rovněž tak Pavel své kázání [1Te 2,3 sr. 1Tm 4,13, kde napomínání stojí vedle čtení a učení; sr. též Sk 13,15]. *Potěšovati. Jiné sloveso, jež Kral. překládají n., je parainein. Znamená vyzývati, doporučovati [Sk 27,9.22]. Sloveso protrepein ve Sk 18,27 znamená povzbuditi, pobízeti, pobádati. Zvláštní pozornosti zaslouží sloveso núthetein [Sk 20,31; Ř 15,14; 1K 4,14; Ko 1,28; 3,16; 1Te 5,12.14; 2Te 3.15], jež původně znamená klásti něco na mysl, potom vybídnouti k zamyšlení, připomenouti, varovati, kárati. V NZ převládá jak u slovesa, tak u podstatného jména duchovně pastýřský význam pedagogický, ať už jde o Boží soudy, jež jsou pro nás spasitelnou, výstrahou [Kral: napomenutím 1K 10,11] anebo o křesťanskou výchovu dětí, jež je popsána jako n. Páně [Ef 6,4]. Jde tu o to, co se nazývá v prakt. theologii cura specialis, t. j. o duchovní péči mezi čtyřma očima, od osoby k osobě [Sk 20,31], jež se nejvíc podobá výchovné péči otcově o každé jednotlivé dítě [1K 4,14n; sr. 1Te 5,12.14]. Napomínání v tomto zvláštním, křesťansky plném smyslu je jedním z vrcholných projevů křesťanova života [Ř 15,14], schopnost napomínati se vespolek jedním z předních darů Kristovy církve [Ko 3,16]. Napomenutí je v podstatě výstrahou, úsilím o vysvětlení falešného, nepřiměřeného počínání nebo názoru [2Te 3,11-15; Tt 3,10], ne o sborovou kázeň, k níž dochází teprve tehdy, jestliže n. bylo bez účinku.