Nakloniti, nakloněný, nakloniti (se)

Nakloniti, nakloněný, nakloniti (se). Většinou v přeneseném slova smyslu: „Snášelivostí bývá nakloněn [= přemluven, příznivě naladěn] vývoda“ [Př 25,15 sr. Neh 1,11; 2S 14,1; Sk 26,28]. O Bohu, jenž milostivě naklání ucho, aby mu nic neušlo z modliteb jeho lidu [2Kr 19,16; Ž 10,17; 17,1; 77,2; 130,2 sr. Ž 40,2]. O člověku, jenž naklání uši k přikázání, aby je pozorně vyslechl [Ex 15,26; Jr 7,24; 35,15], nebo srdce jako symbol naprosté oddanosti [Joz 24,23; Ž 119,36]. Bůh je vyzýván, aby naklonil nebesa, t. j. aby zasáhl svou všemohoucností, přízní i soudy [Ž 144,5 sr. 2S 22,10]. Bůh nakloňuje srdce člověka, kam chce [Př 21,1]. Jk 4,5 mají Kral. podle Vulgáty: „Zdali k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás?“ Žilka: „Žárlivě touží Duch, jemuž dal přebývati v nás“. Hejčl: „Řevnivě touží po duchu, jejž ubytoval v nás“. Jk zde cituje zpaměti Gn 2,7; Kaz 12,7; Iz 42,5; chce říci, že Bůh nás tak miluje, že až žárlí, když člověk více miluje tvory než Tvůrce. Ř 12,16 překládají Kral. „Ne vysoce o sobě smýšlejíce, ale k nízkým se nakloňujíce“, Žilka: „Nesmýšlejte vysoké věci, ale věnujíce se skromným“, t. j. snažte se věrně vyplniti nejprostší úlohy denního života, nejnižší služby u opovržených, chudých [sr. Mt 5,3; 11,29; 18,6.10; 25,40.45]. Místo prostého „milujte se vespolek srdečnou bratrskou láskou“ kladou Kral. „láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce“ [Ř 12,10]. Řecké „láskyplně smýšleti o někom“, „toužiti po někom“ vyjadřují Kral. výrazem „býti nakloněn“ [1Te 2,8; Žilka: „Tak nás všecko k vám táhlo“]. Řecké „Jsem na rozpacích mezi obojím“, „táhne mě to na obě strany“ tlumočí Kral. „k obému se k tomu nakloňuji“ [F 1,23]. Zdá se, že slovesa nakloniti, nakloňovati se byla v době Kral. ve zvláštní oblibě.