Mícha

Mícha [= kdo (je) jako (Hospodin?)]. Jméno mužské i ženské, vyskytující se mnohokrát ve SZ v rozmanité podobě [Mícha, Michaia, Micheáš a j.]. Nejdůležitější nositelé tohoto jména byli:

1. Obyvatel efraimský, který ukradl své matce 1100 stříbrných mincí nebo kusů stříbra, ale všecky do jednoho vrátil, když se dověděl, že matka proklela zloděje [Sd 17]. Matka však nařídila, aby z části vráceného stříbra byl vyhotoven „obraz rytý a slitý“, který měl před stavovati Boha. Obraz byl vztyčen v domě Míchově jako domácí božstvo, jemuž přisluhoval jeden ze synů Míchových. Mícha tomuto synovi zhotovil dokonce i *efod a *terafim. Když však přišel potulný levita z Betléma Judova, Jonata, syn Gersonův, do sídla Míchova, byl požádán, aby zastával místo placeného kněze v domě Míchově. V této době kmen Dan hledal místo, kde by se mohl usaditi trvale. Zástupci tohoto kmene přišli také do domu M-ova, kde se seznámili s levitou Jonatanem, jenž jim prorokoval šťastný průběh jejich hledání. Když se kmen Dan konečně usadil, přemluvili levitu Jonatana, aby přešel k nim. Zároveň se zmocnili efodu, terafim i obrazu Míchova. M. se marně namáhal o vrácení svých pokladů [Sd 18].

Toto vypravování mělo patrně za účel vysvětliti, jak vznikla svatyně v Dan [Sd 18,29–31]. Při tom je zřejmé i další zpracovávání této zprávy: poznámka, že tenkrát nebylo krále v Izraeli, takže si každý dělal, „což se mu za dobré vidělo“ [Sd 17,6], je jistě už vpravena v době královské. Je také možné, že v tomto vypravování je též skrytá polemika proti levitům.

2. Syn Meribálův [Mifibozetův], vnuk Jonatanův [2S 9,12; 1Pa 8,34-35; 9,40n].

3. Nejstarší syn Uzielův, levita z čeledi Kahat [1Pa 23,20; 24,24n].

4. Otec Abdona, vysokého hodnostáře krále Joziáše [2Pa 34,20]. Ve 2Kr 22,12 má jméno Michaia.

5. Rubenovec, žijící před zajetím babylonským [1Pa 5,5].

6. Potomek Azafův [1Pa 9,15; Neh 11,17.22; 12,35, kde se jmenuje Michaiáš].

7. Levita, který za Nehemiáše stvrdil smlouvu s Hospodinem [Neh 10,11].