Med

Med. Už ve starověku se ho užívalo k slazení, v lékařství, kosmetice, při konservování i v kultu, kde ve spojení s mlékem měl význam v obětech zemřelým a božstvům smrti, až se nakonec stal nebeskou stravou božstev a blažených. Zaslíbená země je v Ex 3,8.17; Joz 5,6; Ez 20,6.15 charakterisována jako „země, oplývající mlékem a strdí“. Divoké včely [Apis fasciata] sídlily ve skalních rozsedlinách, jeskyních, dutých stromech a často i v hustém podrostu a jiných místech [1S 14,24-26; Dt 32,13; Sd 14,8; Ž 81,17; Mt 3,4]. Nevíme, kdy Izraelci začali včelařit, ale z pozdějších zmínek můžeme usuzovat, že včelařství bylo předmětem výnosného obchodu s okolními zeměmi [Gn 43,11; Ez 27,17]. Ovšem, jakýsi druh syrobu [Kral. : med] byl produkován i z ovocných šťáv. Upečený chléb [Kral. koláč] býval natírán olejem nebo medem [Ex 16,23]. Med byl hledanou pochoutkou [2S 17,29; 1S 14,26; Ž 19,10n], divoký m. potravou chudých a nomádů [Mk 1,6]. O způsobu včelařství nám SZ podává málo zpráv. Dodnes se vyskytují v Palestině hrncovité úly ze slámy, vymazané hlínou, nebo rourovité asi 1 m dlouhé úly z proutí, opatřené po obou stranách česnem. Podle Iz 7,18 a Za 10,8 bylo zvykem vylákat včely z úlu pískáním [Kral. šeptáním], aby bylo možno nerušené vybrati med z úlu. Ačkoliv m. patřil mezi produkty, podléhající nařízení o odvádění desátků z prvotin [Lv 2,12], nesmělo se ho užít při obětech [Lv 2,11], snad proto, že m. snadno kvasí, anebo proto, že m. měl úlohu v pohanských obětech. L 24,42 naráží na starověký lékařský názor, že m. je prostředkem proti škodlivým účinkům požívání ryb. Zase doklad, že Lukáš byl lékařem [L. Kóhler].

Je nasnadě, že m. se stal obrazem soudů [Ž 19,11] a výmluvností Božích [Ž 119,103] i řečí utěšených [Př 16,24], což vysvětluje i obraz u Ez 3,1nn; Zj 10,9n.