Heslo
Loupež
Loupež. Kořist, lup dravce nebo člověka [Gn 49,9; Iz 31,4; Am 3,4; Ž 76,5]. Proroci vytýkají starším a kněžím, že se stali loupeživou zvěří, ač měli být strážci vinice Boží [Iz 3,14; sr. L 20,16]. Hospodin nenávidí l. nejen při obětech [Iz 61,8; Mal 3,8n], ale každou l., zvláště pak na chudém [Jon 3,8; Ž 62,11; Př 1,13-15]. Ovšem ty, kteří vykořisťují druhé, vydá sám v l. [Jr 30,16; Ez 7,21; 23,46; 25,7; 34,22]. Loupiti znamená tedy vzíti něco násilím, násilím zabrati [sr. Mt 12,29], vytrhnouti [J 10,28n], vychvátiti [Sk 23,10]. L. pak je něco, co bylo uloupeno buď násilím nebo využitím příležitosti; něco, co si člověk nenechá ujít, čeho nepoužije k svému dobrému. V tomto smyslu překládá Žilka F 2,6: „Ačkoli měl božskou podobu, nepokládal rovnost s Bohem za žádoucí kořist [Kral. loupež], nýbrž zbavil se božského obsahu“. Možno při tom mysliti na Ježíšovo počínání při pokušení [Mt 4,3–6] anebo na jeho preexistentní rozhodnutí ponížit se až po smrt. Toto jeho rozhodnutí šlo celým jeho životem.