Jiný

Jiný. I v češtině má j. několik významů: druhý, další, odlišný. Ve SZ-ě jde o překlad mnoha hebr. výrazů, nejčastěji 'achér [= následující, další, druhý], na př. Gn 4,25; 8,10 a j. Někde má j. význam ostatní [Gn 42,5; Ezd 3,8 a j.], ostatek, zbytek [Dt 3,11; Joz 17,6 a j.], cizí, cizinec [Nu 3,38, sr. 1,51; 18,7; Kaz 6,2 a j.]. ,Není jiného, jediné dům Boží' [Gn 28,17] = není jinak, než že je zde dům Boží. ‚Šaty j-é a j-é‘ [Gn 45,22] = na vyměňování [Sicher: sváteční]. Některá místa opravil Karafiát ve své revisi Kral. překladu: na př. Sd 5,9, Est 8,17, Ez 29,12 a j., ostatní jsou srozumitelná ze souvislosti. Est 1,19 překládá Karafiát ‚druž‘ ve smyslu družka, přítelkyně. J-ý… jiný' [Mt 22,5 a j.] = jeden… druhý; u Mt 26,67 ve smyslu ‚někteří‘ [sr. Mk 4,20]. Ve Sk 26,11 jde o překlad řeckého exó = vně stojící, vzdálený ve smyslu nežidovský. V Ř 1,14 je výraz Jiní národové' překladem řeckého barbaroi' = barbaři, nekulturní národové. Ga 1,6n překládá Žilka: „Divím se, že se… tak rychle uchylujete k ‚Jinému evangeliu‘. Není ovšem ‚Jiného evangelia‘, jen někteří lidé vás matou a chtějí převrátiti evangelium Kristovo“ [sr. 2K 11,4]. Pavel je přesvědčen, že v tomto případě nejde vůbec o evangelium, nýbrž o lidský výmysl.

Mt 11,3 se ptají učedníci Janovi Ježíše, zda mají čekati na někoho dalšího, na nějž by se lépe hodily vlastnosti, jež Židé přikládali na očekávaného Mesiáše. Mk 16,12 mluví o ‚J-é podobě‘ vzkříšeného Krista, t. j. nikoli v oslavené tělovosti, jak se až doposud zjevoval, ani v postavě zahradníka [J 20,15], nýbrž v podobě poutníka.

Obratu „počali mluviti j-mi jazyky“ ve Sk 2,4 jest možno rozuměti dvojím způsobem: buď jde skutečně o cizí řeči, jak naznačuje v. 6-10, jež nebyly mateřskou řečí apoštolů [tomuto výkladu by odporoval v. 13, kde je toto mluvení přirovnáváno řeči opilců], anebo o mluvení jazyky [sr. Sk 10,46; 19,6; 1K 12,10. 30; 14,2nn], jehož význačnou známkou byla nesrozumitelnost a tudíž nutnost výkladu. Jiní vykladači mají za to, že výraz j. v obratu ‚Jinými jazyky‘ je vsuvka, jako je vsuvkou v českém překladu výraz ‚rozličný‘ ve Sk 10,46. *Jazyk, 4, str. 278.

Ve Sk 17,7 je Pavel v Tessalonice obviňován, že zvěstuje Ježíše Krista jako vzdorokrále římského císaře.

V 1K 15,40 se zdůrazňuje odlišnost slávy těl [těles] nebeských a zemských. Ef 3,5 staví v protiklad dřívější [jiné] pokolení proti nynějšímu, v němž byla zjevena spása. Žd 7,11nn staví v protiklad Ježíše Krista jako j-ého kněze proti kněžství áronovskému, ano i proti kněžství Melchisedechovu. V Kristu prostě nastalo něco docela jiného, odlišného od všeho předchozího. – Není j-ého Boha než onoho jednoho, kterého zvěstuje Pavel [1K 8,4], a není j-ého jména pod nebem daného lidem ke spáse než Ježíš Kristus [Sk 4,12], a není j-ého evangelia [Ga 1,6]. Člověk si nemůže vybrat mezi několika, musí se rozhodnout buď pro nebo proti.

Někdy má j. význam bližní [Ř 2,1; 1K 14,17].