Heslo
Hovadný
Hovadný v Kralické bibli překládá v Ž slovo, které původně označuje zvířecí tupost a potom obecněji pošetilost nejen rozumovou, nýbrž také mravní [Ž 49,11; 92,7; 94,8] *Blázen. V NZ však Kraličtí týmž slovem překládají řecké slovo značně jiného významu [Jk 3,15; Ju 1,19]: je to slovo „duševní“ [psychický], které Kraličtí jinde překládají „tělesný“ [1K 2,14; 15,44.46]. Souvisí to s biblickým pojetím, podle něhož „duše“ není vyšší složkou lidské bytosti, obdařenou přirozenou nesmrtelností, nýbrž je silou oživující pozemskou bytost jak lidskou, tak zvířecí, a tedy protikladem Božího Ducha. Přídavné jméno „duševní“ proto může nabýti významu „pozemský“, „tělesný“, ano dokonce i „zvířecí“ čili „hovadný“, jako právě v obou uvedených verších [1Pt 3,15; Ju 1,19].