Hořce, hořkost, hořký

Hořce, hořkost, hořký opak sladkého [Př 27,7; Iz 5,20], na př. o hořkoslané vodě [Ex 15,23]. Hebr. la‘aná označuje původně pelyněk [Př 5,4 a j.], pak vše, co má hořkou chuť [Ex 12,8], v přeneseném smyslu o zhoubných účincích modlářství a odpadnutí od Boha [sr. Jr 9,15; 23,15]. Také hebr. mar [= hořký, -ost] se užívá hlavně v přeneseném slova smyslu ovšem, co je trapné, bolestné, zkázonosné. Tak se mluví o h-ém, bolestném dni [Am 8,10], o h-é řeči [Ž 64,4], o zhoubném opouštění Hospodina [Jr 2,19; 4,18], o trpkém konci života [Př 5,4], o zkázonosné, bolestné smrti [1S 15,32; Kaz 7,26], o neštěstí, utrpení [Rt 1,20; 2S 2,26; Jb 13,26; Př 17,25; Iz 38,17], o těžkostech, namáhavé práci [Pl 3,5], o *vodě zlořečené, jež přivádí do neštěstí [Nu 5,18n.23n], o zatrpklosti, rozmrzelosti ducha [1S 1,10.16; Jb 7,11; 21,25, sr. Př 14,10; 31,6; Pl 1,4], o zoufalé odvaze [1S 22,2, sr. 2S 17,8], o hlubokém zármutku [Gn 27,34; Iz 33,7; Ez 27,31; Sof 1,14; Mt 26,75] a pod. Ž 106,33 překládá Zeman: „Nebo se vzpírali jeho duchu [Mojžíšovu], takže promluvil nerozvážně svými rty“. Pl 3,5 lze také překládat: „Zastavěl mne [jako při obléhání města] a obklíčil hlavu [mou] trampotami [těžkostmi]“. ‚H-ostí naplniti‘ [Gn 49,23] = roztrpčiti. ‚Po h-osti duše své‘ [Iz 38,15] = po takovém zarmoucení své duše, nebo: pro zarmoucení své duše. Sk 8,23 je zřejmě navázáním na Dt 29,18 [sr. Žd 12,15], kde jde o propadnutí modlářství. „Žluč a pelyněk“ byly ve starověku obrazem škodlivého, zhoubného smýšlení [sr. Pl 3,15.19; Ř 3,14]. Proto Ef 4,31 staví zlobi vou zatrpklost do jedné řady s vášnivostí, hněvem, křikem, urážením a zlobou, jež škodlivě narušují bratrskou pospolitost a připravují o Boží milost [Žd 12,15].