Hoden, hodný

Hoden, hodný je term. techn. pozdního židovství pro zaslouženost před Bohem i lidmi. Marnotratný syn vyznává, že není h. slouti synem [L 15,19.21 sr. J 1,27; Sk 15,25n; Žd 11,38; L 7,4.7]. Evangelium ovšem myšlenku záslužnictví vylučuje; h. evangelia je pouze ten, kdo je přijímá, a jen proto, že je přijímá [Mt 10,11.13.37n; 22,8; Sk 13,46; Zj 3,4]. Když Pavel napomíná, aby křesťané „chodili hodně Bohu“ [Žilka: „Žili život důstojný Boha“ 1Te 2,12 sr. Ef 4,1; F 1,27; Ko 1,10; 3J 1,3-6], shrnuje v jedno pohnutku a cíl křesťanského života: pohnutkou je omilostnění člověka Bohem, cílem je život, odpovídající této Boží milosti. Tak musíme rozumět i výstraze v 1K 11,27. V křesťanském pojmu „býti hoden“ zaznívá vždycky nezaslouženost této cti [L 20,35; Sk 5,41; 2Te 1,5], nemluví-li se o Ježíši Kristu [Žd 3,3; Zj 4,11; 5,12]. NZ lidé cítili svou nehodnost zvláště vůči Ježíši Kristu. Jan Křtitel vyznává Mt 3,11, že není ani hoden ponášeti za Ježíšem jeho obuv [byla to služba otroků]. Vyzdvihuje tím svrchovaný nárok Ježíšův na člověka i jeho svrchovanou slávu. Stejně působí Ježíš na pohanského setníka [Mt 8,8n; L 7,6], jenž svým „nejsem hoden“ vyjadřuje svou víru v mesiášství Ježíšovo [Mt 8,13]. Stejně to cítí Pavel, když vyznává, že není h. slouti apoštol [1K 15,9]. Chce tím říci, že v sobě nemá žádné předpoklady pro apoštolát a že sám ze sebe „není způsobný“ pro hlásání evangelia [2K 2,16; 3,5n; Ko 1,12; 1K 15,10]. „Býti h.“ u L 21,36 znamená podle řeckého textu „býti silen“, „býti schopen“, aby ušli katastrofám a mohli se postaviti před Syna člověka. O tuto Boží sílu mají prosit v každé době.