Heslo
Eleazar
Eleazar [= Bůh pomáhá a pomohl].
1. Třetí syn nejvyššího kněze Arona a Alžběty, dcery Aminadabovy, a otec Fínesův [Ex 6,25]. Se svými bratřími Nádabem, Abiu a Itamarem byl pomazán za kněze [Ex 6,23; Nu 3,2–4]. Když Nádab a Abiu bez potomků zemřeli [Lv 10,1n; Nu 3,4], vykonával úřad kněžský ještě za života Aronova spolu s bratrem Itamarem. Nadto se stal E. knížetem nad knížaty levitskými [Nu 3,32]. Před samou smrtí Aronovou obdržel na hoře Hor odznaky nejvyššího kněze [Nu 20,28; Dt 10,6]. Jako nejvyšší kněz vykonal s Mojžíšem sčítání lidu [Nu 26,3-4]. Za Jozue se zúčastnil při rozdělování země kananejské mezi izraelská pokolení [Joz 14,1]. Byl pochován na pahorku svého syna Finesa [na hoře Efraim], který jej následoval ve velekněžské hodnosti [Joz 24,33; Sd 20,28].
2. Syn Abinadabův, bydlící na pahorku u Kariatjeharim, kde opatroval truhlu Hospodinovu [1S 7,1].
3. Syn Dodi Achochitského z pokolení Benjaminova, jeden ze tří udatných Davidových bojovníků v boji proti Filištínským [2S 23,9; 1Pa 11,12].
4. Syn Moholi, vnuk Merariův [1Pa 23,21n; 24,28], levita [sr. Nu 36,6-9].
5. Kněz, jenž se s Nehemiášem zúčastnil slavnosti posvěcení nových zdí jerusalemských jako hudebník [Neh 12,27-42].
6. Izraelec ze synů Farosových, jenž pojal za ženu cizozemku a pak ji zapudil [Ezd 10,25].
7. Levita, syn Fínesův [Ezd 8,33].
8. Syn Eliuda v rodokmenu Ježíše Krista [Mt 1,15].