Balám

Balám [?= svírající].

1. Syn Beorův, příslušník kmene madiánského [Nu 22,5], bydlící v Petor na Eufratu v Mesopotamii syrské [Dt 23,4]. Uvádí se ve spojení s pěti králi madiánskými [Nu 31,8], byl nadán duchem věšteckým a zaklínacím [Joz 13,22]. Podle vlastního svědectví pocházel z Aram na horách východních [Nu 23,7]. V historii lidu izraelského hrál značnou úlohu [Nu 22-24]. Přes to, že byl pohan, mluví se o něm jako o člověku, který má určitou známost Boží vůle [Nu 22,18; 23,21]. Když Izraelci tábořili na rovinách Moabských, poslal Balák, král moabský, pro Baláma, aby jim zlořečil. Balám nejprve nechtěl jíti, protože to měl zakázáno od Hospodina; na novou žádost, podepřenou urozenými posly, dal si konečně říci a přes mnohé překážky [„oslice němá, člověčím hlasem promluvivši, zabránila nemoudrosti proroka“ 2Pt 2,16] dostavil se k Balákovi do města Husot sev. od řeky Arnon.

Proti všemu očekávání místo zlořečení dobrořečil [Nu 23,1-12; 24,2n] a své proroctví vyvrcholil předpověděním hvězdy z Jákoba a berly z Izraele, která poláme knížata moabská a zkazí všecky syny Set [Nu 24,17].

Podle jiné tradice Balám na odchodu poradil Moabským, aby svedli Izraelity k modloslužbě a smilství, jak byly pěstovány k poctě Bála ve Fegor. Tím bude na ně uvedena kletba Boží [Nu 31,16]. V bitvě, ke které došlo mezi Madiánskými a Izraelci, byl pro tuto radu zabit i Balám [Nu 31,8]. Zdá se tedy, že v SZ máme dvojí tradici: a) Nu 22-24; Joz 24,9-10; Mi 6,5; Dt 23,5-6; Neh 13,2, kde se zdůrazňuje, že Balám byl pouhým orgánem vůle Boží při shrnutí Božího požehnání na syny Jákobovy, b) Podle Nu 31,16 na radu Balámovu Madiánky [podle Nu 25,1 Moabky] svedly Izraelce ke smilství a tím k odpadnutí od Hospodina, jež nemohlo zůstat bez trestu. Pozdní židovství vidělo podstatu vypravování v této události a v Balámovi závistivého, nenávistného, pyšného, prolhaného a hrabivého svůdce.

Toto stanovisko pozdního židovství přešlo i do NZ. Balám je tu SZ předobrazem libertinského gnosticismu, který svým bludným učením rozkládal křesťanské sbory [Zj 2,14; 2Pt 2,15; Ju 1,11] sváděním k modloslužbě [požívání masa obětovaného modlám] a smilstvím. I gnostici svou činnost podnikají z touhy po penězích [2Pt 2,15; Ju 1,11]. Balám je tu typem protibožské moci, svodící křesťany.

2. Město na území Manassesovu západně od Jordánu, přidělené levitům z rodiny Kahat [1Pa 6,70], totožné s Getremmon z Joz 21,25, asi 21 km ssv od Samaří.