Agar

Agar, egyptská otrokyně, již dala Sára za ženinu Abrahamovi, aby alespoň tak měla v rodině potomka, ježto její manželství bylo bezdětné, ač byla už 76 letá. Ale Agar „zlehčila sobě paní svou“, takže nakonec musela utéci na poušť, kde ji anděl Hospodinův našel u studnice při cestě Sur mezi Kádes a Barad, zjevil jí budoucnost syna, kterého má poroditi, a vyzval ji k návratu k Sáře. Agar poslechla a porodila *Izmaele [Gn 16,1-16]. Dříve však, než Izmael dospěl, porodila Sára Izáka. Došlo k novým nepříjemnostem. Agar i se synem byla z domu vypuzena na podnět Sářin a žila pak na poušti Fárán. Pro svého syna našla ženu v Egyptě [Gn 21,1-21]. Izmaelitští Arabové, potomci Izmaele, uctívají Agar jako pramáteř svého kmene a konají poutě k domnělému jejímu hrobu v Mekce. Umělci s oblibou znázorňovali zapuzení Agar a pobyt její na poušti [Gozzoli, Guercino, Rembrandt a j.]. Ap. Pavel používá příběhu Agary jako obrazu staré smlouvy, zatím co v Sáře vidí obraz nové smlouvy v Kristu [Ga 4,21-31]; jde tu o dvojí způsob, jímž je možno dojít synovství Abrahamova. Agar je obrazem mojžíšovského zákonodárství ze Sinaje a tím i Židovstva, jež z něho vzešlo [nynější Jerusalem], kdežto Sára je obrazem svrchního Jerusalema; Sára, matka Izákova, je pramáteří pravého izraelství [založeného na víře, t. j. církve Kristovy], Agar, matka Izmaelova, pramáteří zkaženého potomstva Abrahamova, t. j. skutkařského židovství. Toto prohlášení se musilo farizeům zdáti rouháním, neboť pro ně Sára byla matkou Izraele podle těla, t. j. Židů.