Heslo
Zvonec
Zvonec, řecky kymbalon = cimbál, činela, puklice [*Cymbál, jichž se užívalo v kultu izraelském [1Pa 15,19] i pohanském]. Za 14,20 mluví o koňských z-ích, patrně o rolničkách, ačkoli mohlo jít také o malé puklice, jež se vzhledem podobaly cimbálům. V kultu bohyně Cybely byly hřmotem cimbálu vyvolávány stavy vytržení, jež se podobaly šílenství. Na to snad navazuje Pavel v 1K 13,1, když chce označit prázdnotu vnějšího kultu bez lásky. I extatické mluvení ‚jazyky‘ jako součást bohoslužebných křesťanských shromáždění připadá Pavlovi bezobsažné, není-li spojeno s láskou. W. Bousset má však za to, že tu jde o hlásání evangelia ve všech možných jazycích [Židům Žid, Řekům Řek], dokonce i v jazyku andělském. Chybí-li tomuto hlásání láska, je to jen neužitečný, prázdný zvuk. Znějícímu z-i byl ve starověku přirovnáván i člověk, jenž se chlubně nadýmal, aby zakryl prázdnotu svého nitra.