Znamenán, znamenaný, znamenati

Znamenán, znamenaný, znamenati, ve 2Pa 28,15 jménem uvedený [sr. Nu 1,17; 1Pa 16,41; 2Pa 31,19; Ezd 8,20, kde je užito téhož hebr. slovesa], v Gn 41,32; Joz 4,21; Ez 24,19; Dn 7,24 ve smyslu ‚míti význam‘ [Kral. sloveso ‚znamenati‘ vsunují do textu sami]. Znamenati ve smyslu pozorovati u Jb 9,11; Mt 7,3; Sk 27,39, viděti [Mk 8,24], naznačiti [J 12,33; 18,32; 21,19]. Jb 24,16 překládá Hrozný: „Za tmy se vloupá do domu, ve dne se zamyká“ [hebr. ch-t-m = zapečetiti, ukrýti, sr. Dt 32,34]. Ale Kral. překlad je docela dobře možný. U Ez 9,4 jde o poznamenání čela písmenem táv [Kral. znamení], jež mělo ve staré hebrejštině podobu + [Sr. Gn 4,15]. Toto znamení mělo býti vyryto na čele všech, kteří zůstali věrni Hospodinu, ač tato věrnost se projevovala zatím jen vzdycháním a naříkáním nad odpadlictvím lidu od Hospodina.

Ve Zj 7,3–8 jde o překlad řeckého sfragizein [= pečetiti, zapečetiti] ve smyslu opatřiti pečetí a tak poznamenané uchovati před zkázou. Šlo o ‚pečeť Boha živého‘. Kdo nesl tuto pečeť, byl prohlášen za vyvolený majetek Boží a stál pod jeho zvláštní ochranou před nepřáteli, démony i ďáblem, a ovšem i před nadcházejícím soužením. Zřejmě se tu navazuje na Ez 9,4.6 a na pavlovskou myšlenku o vyvolení. Ve 2K 1,22; Ef 1,13; 4,30 je Duch sv. označen jako pečeť, jíž jsou poznamenáni věřící v Krista. Toto poznamenání Duchem sv. je nejen ochranou ‚ke dni vykoupení‘, ale i znamením pro poznamenané, že jsou dětmi Božími [sr. Ř 8,16], jimž byla zaslíbena plnost toho Ducha, jehož první splátku už dostali. Myslí se tu patrně na křest, spojený se vzkládáním rukou za modliteb o vylití Ducha sv. [Sk 1,5; 8,17; 19,6; Tt 3,5n].

Ve 2Te 3,14 vyzývá pisatel, aby si čtenáři označovali ty, kdo neposlouchají apoštolských napomenutí, a nestýkali se s nimi [sr. 2Te 3,6], t. j. vyloučili je ze sborových svátostných shromáždění, aby se zastyděli a napravili. Nesmějí však býti pokládáni za nepřátele, nýbrž za pobloudilé bratry, jež nutno opět získat.