Heslo
Zalíbiti (se, si)
Zalíbiti (se, si). *Líbit se. *Oblíben, oblíbení. K výrazu ‚dobrá vůle‘ u L 2,14, který Karafiát překládá ‚zalíbení‘, viz heslo *Vůle. Slovesa se užívá většinou o Božím milostivém přijetí vyvoleného lidu [Ž 149,4], v němž má svou rozkoš [sr. Iz 62,4]; ale Bůh se sklání i k jednotlivcům, protože zavrhuje všecky jejich hříchy ‚za svůj hřbet‘ [Iz 38,17, sr. 2S 24,23], oblibuje jejich práci [Dt 33,11], jejich oběti [Ž 51,21], jsou-li to oběti spravedlnosti [sr. Mi 6,7n], takže zalíbení Boží může znamenat totéž co Boží *vyvolení [Ž 68,17, sr. Iz 42,1; Mt 12,18].
V tom smyslu jest rozumět Mt 3,17; 17,5; Mk 1,11; L 3,20. Jde o Boží konečné vyvolení Syna k mesiášskému poslání [sr. Iz 42,1–4; Ko 1,19]. Boží milý Syn je nositelem Boží vyvolující libosti na základě své poslušnosti a svého sebeztotožnění s hříšným lidem ve křtu.
Opak zalíbení může znamenat *zavržení [1K 10,5; Žd 10,38; sr. Ab 2,4].
Poněkud jiný význam má sloveso z. se u L 12,32. Tu jde o Boží ochotu, milostivý úradek dát věřícím království, a to nezávisle na lidských zařízeních, snahách a vlivu [sr. Ga 1,15; 1K 1,21].