Zafír, zafirový

Zafír, zafirový, nč. safír. Drahokam modré barvy, průsvitný až průhledný. Jeho barva je barvou jižního nebe [Ex 24,10; Ez 1,26; 10,1]. Safír je jedna odrůda kysličníku hlinitého; druhou odrůdou je korund, známý smirek, třetí rubín, drahokam zářivě červené barvy. Modrá barva safíru je způsobena příměsí železa a titanu. Tvrdostí je safír hned za démantem. Ve starověku byly safíry získávány z Indie a Ethiopie [dnešní Habeše]. Dnes jsou největší naleziště na Ceyloně, v Brazílii a v Austrálii. Safír byl prostřední, druhý kámen druhé řady drahokamů na *náprsníku nejvyššího kněze [Ex 28,18; 39,11]. Byl velmi ceněn již ve starověku [Jb 28,16; Ez 28,13]. Základy zdí nebeského Jerusalema [Zj 21,19, sr. Iz 54,11] tvoří safír jako druhý drahokam. Přesto však, že dnešní název safír je shodný s řec. sapfeiros, domnívají se někteří vykladači, že je míněn t. z v. lapis lazuli, polodrahokam lazurit, barvy čistě modré, jehož se odedávna používalo k výrobě přirozeného ultramarínu, skvělé modré barvy. Tomu by nasvědčoval i popis římského dějepisce Plinia, který o safíru vykládá: „Třpytí se zlatými skvrnami, je někdy azurové barvy, zřídka purpurové. Nejlepší přichází z Médie. Není nikdy průhledný a nehodí se dobře k rytí, protože je promíšen tvrdými krystalickými částicemi“. Tento popis se dobře hodí na lazurit, zrnitý, obsahující kousky pyritu a průhledný jen na hranách. Ale bibl. podání před pokládá kámen čistý, průsvitný, schopný rytí a drahý. Nejspíše přece jen šlo o pravý safír v řadě ostatních užitých drahokamů.