Uhlí

Uhlí. V Palestině se nevyskytuje u. Všecky zmínky o u. se týkají dřevěného u., pro něž má hebrejština dva výrazy: pechám [Iz 44,12; 54,16 a Př 26,21, kde Kral. mají ‚uhel mrtvý‘] a gachélet, t. j. žhnoucí, řeřavé u. [Lv 16,12; Ez 1,13]. U Iz 6,6 a 1Kr 19,6 překládají Kral. hebr. rispá, množ. číslo rᵉsáfîm výrazem u., ač jde o rozžhavený kámen. Hebr. rešef, přeložené Kral. výrazem u. v Ž 78,48; Pís 8,6 znamená spíš žár, plamen, po případě nějakou palčivou ránu, neduh, jako na př. u Ab 3,5 [sr. Dt 32,24].

Izraelci dovedli zuhelňovati různé druhy dříví [Iz 44,14nn]. Ž 120,4 mluví o u. jalovcovém. V zámožnějších domech se dřevěným u-m topilo v kovových, otevřených ohništích [Jr 36,22nn] nebo v nádobách, uhlácích [Za 12,6 překládá Karafiát: „V ten den učiním vůdce judské podobné nádobě (s) ohněm mezi dřívím“]. U podobné nádoby s dřevěným u-m se ohříval Petr [J 18,18; sr. 21,9]. V chudších domácnostech musela stačit vyhloubenina v hliněné podlaze, při čemž kouř unikal zamřížovaným oknem. Chudí ovšem netopili dřevěným u-m, nýbrž každou hořlavinou, na př. trním [Ž 58,10], uschlou travou [Mt 6,30; L 12,28], plevami [Mt 3,12], ano i trusem [Ez 4,12-15], smíchaným s plevami a uhněteným v ploché koláče, jež byly sušeny pro zimní období.

U. sloužilo často za podklad obrazných rčení. Na př. obrat ‚uhasit jiskru‘ [hebr. uhasit řeřavé u., 2S 14,7] = připravit o možnost potomstva [sr. Př 13,9]. ‚U. řeřavé shromáždit na hlavu‘ [Př 25,22; Ř 12,20] je snad obrazem počínání, jež probudí palčivé výčitky svědomí, vedoucí k zahanbení a snad i k pokání [ale sr. Ž 11,6; 18,14; 140,11, kde jde o Boží soudy]. Sirach 8,13 varuje: „Nerozněcuj uhlí hříšníka, aby neshořel ohněm jeho plápolajícím“, t. j. nerozněcuj vášně hříšníkovy, aby jimi nebyl zničen.