Heslo
Úhel
Úhel, stč. = roh, kout, místo, kde se sbíhají dvě přímé čáry, na př. roh ulice, nároží [2Pa 28,24; Neh 3,24; Př 7,12; Mt 6,5], rohy truhly [Ex 25,12], domu [Jb 1,19], roh hradebních zdí [2Pa 26,15]. Ve Zj 7,1 [20,8] se mluví o úhlech země. Podle starověkého názoru země byla čtyřhranná [sr. Jr 49,36]. Těmto čtyřem hranám země odpovídají čtyři světové větry, ovládané čtyřmi anděly [Zj 7,1; sr. Ez 37,9; Dn 7,2; Za 6,5; Mk 13,27]. Od čtyř ú-ů země bude podniknut útok na svaté město, jež leží uprostřed země [Zj 20,8n]. ‚Ú. vysoký‘ [Sof 1,16] = věž. U Za 10,4 je tak přeloženo hebr. pinná [= roh, rohový, úhelný kámen, věž], v přeneseném smyslu kníže, na němž závisí obrana [sr. Iz 19,13, kde je užito téhož hebr. slova]. Heger překládá Za 10,4: „Z něho jsou velitelé, z něhož jsou i důstojníci“ [hebr. játéd – hřeb stanu, přeneseně prý i ten, na němž závisí pevnost stanového příbytku].