Heslo
Kamenování
Kamenování. Trest, obvyklý ve starověku u všech národů, znamenající naprosté vyloučení z pospolitosti, byl předepsán Zákonem za rouhání, nešlechetnost dětí vůči rodičům, pro cizoložství, modlářství a jiné zločiny, zvláště ty, jež souvisely s přírodními kulty [Lv 24,14; Ex 21,15; Lv 20,2; Dt 22,23]. Exekuce se konala za městem [Lv 24,14; 1Kr 21,10.13]. Svědkové odložili roucha, která by překážela při výkonu trestu [Sk 7,58], a hodili první kameny [Dt 13,9; 17,7; sr. J 8,7]. Odsouzenec nejprve byl shozen s jakési plošiny asi 3 m vysoké a pak uházen kamením. V NZ máme řeč o k. u Mt 21,35; 23,37; L 20,6; J 8,5.59; 10,31-33; 11,8; Sk 5,26; 7,58n; 14,5.19; 2K 11,25; Žd 11,37; 12,20.