Médie

Médie, část Iránské vysočiny, hraničící na severu s mořem Kaspickým, na západě s pohořím Zagros, na východě s územím Parthů, na jihu s Elám. Větší část země je náhorní rovina asi 1000 m nad mořem. Ostatkem území táhne sedm souběžných horských hřebenů od SZ k jv. s velmi úrodnými údolími. Hlavním městem byla Ekbatana [nynější Hamadan, Ezd 6,2: Achmeta], původně sídlo kočovných Skythů, kteří v 9. stol. př. Kr. ustoupili indo-evropským Médům. Po dlouhou dobu snášeli Médové nadvládu říše assyrské, až král Kya-xares [652-612] nadvládu tu svrhl a ve spojení s králem babylonským Nabopolasarem dobyl Ninive a říši assyrskou vyvrátil. Assyrii zabrali Médové, jižní část Mesopotamie a Sýrii král babylonský. Po smrti Nabuchodonozorově byl záhy Babylon podmaněn od perského krále Kyra [Gyra]. Ten svrhl také krále médského Astyaga [584-550] a připojil Médii k říši Perské. R. 330 př. Kr. se stala M. součástí veleříše Alexandra Velikého. Po jeho smrti byla připojena k říši Syrské a později tvořila součást říše Parthské.

Bible uvádí jméno Madai v Gn 10,2 jako syna Jafetova. Myslí patrně na praotce Méďanů. Podle 2Kr 17,6 assyrský král Salmanasar dobyl Samaří a odvedl krále Ozee a mnoho lidu do zajetí assyrského a osadil je v kraji Gozan a „v městech médských“ [r. 722 př. Kr.]. Izraelci mluvili o médských městech a národech i tenkrát, když říše médská byla už dávno vyvrácena, jednak proto, že to bylo jméno starší, jednak proto, že Médové tvořili i po vyvrácení hlavní část obyvatelstva perské říše [Iz 13,17; 21,2; Jr 25,25; 51,11]. Podle Dn 5,31 [sr. v. 28] prý se Darius Médský zmocnil Babylona! Mezi královstvími, vypočítanými u Dn 2., je M. druhým královstvím [Dn 2,39], jehož symbolem byl medvěd [Dn 7,5]. Dvourohý skopec [Dn 8,3-7.20] je symbolem Médie a Persie. Jeden z rohů byl větší než druhý a vyrazil později, t. j. Perská říše předstihla mocí říši Médskou.

M. měla význam pro náboženský život celého východu. V 9. nebo v 7. stol. př. Kr. zde žil náboženský myslitel Zoroaster [Zarathustra], zakladatel náboženského dualismu, t. j. víry ve dva božské principy: Dobra a Zla. Tyto principy prý spolu ustavičně zápasí. Povinností člověka jest napomáhati božstvu dobra v boji proti božstvu zla.

Ve Sk 2,9 jsou uvedeni Židé, žijící v Medii a mluvící tamním jazykem, nebo médští proselyté.