Heslo
Vyvrci, (nč. = vyvrhnouti), vyvržen
Vyvrci, (nč. = vyvrhnouti), vyvržen. Ve smyslu zahnat, zapudit [Gn 21,10; Ga 4,30; Př 22,10], vypudit [Ex 34,24], zavrhnout [Sd 10,16], odstranit [Ez 11,18], vytrhat [kamení Lv 14,40.43], vyklidit [1Kr 14,10], vyloučit [Dn 4,29n]. V hebr. je téměř po každé užito jiného výrazu.
V NZ-ě je tohoto slovesa užíváno především pro vymítání démonů, kteří se v člověku ubytovali [Mt 12,44]. *Vymítat. [Mt 9,33; 17,19; Mk 9,28; 16,9; sr. J 12,31], ale také vypuzení odněkud [Mt 21,39; Mk 12,8], o zavržení jména jako zlého [L 6,22, *vyloučit, *Vypovědět], o vyloučení ze společenství církve [1K 5,2.13], o odmítání kacíře po jedné nebo dvojí výstraze [Tt 3,10], o vyplivnutí z úst [Zj 3,16], o zavržení ven do temnosti [Mt 8,12], o odklizení toho, kdo zdržuje plné propuknutí nepravosti [2Te 2,7]. Ježíš ovšem nikoho, kdo k němu přijde, nevyvrhne, neodmítne [J 6,37nn]. To by odporovalo vůli Boží a Ježíšovu poslání. Přesto ten, kdo nezůstane v něm, bude vyhozen ven jako suchá ratolest [J 15,6]. Neužitečná sůl se hodí jen k tomu, aby byla vyhozena na ulici a šlapána od lidí [Mt 5,13].