Heslo
Vysokost, vysoký
Vysokost, vysoký. Tak překládají Kral. nejméně 20 různých hebr. výrazů, označujících výšku [Gn 6,15; Ex 25,10.23; 1Kr 6,26; 7,23. 32; 2Pa 3,4; Ez 1,18; 19,11; Am 2,9 a j.], vysoko položené místo [Dt 32,13; Kaz 12,5], bezpečné místo [Jb 5,11; Ž 18,34], vršky země [Am 4,13; Mi 1,3]; v přeneseném smyslu pýchu [Jb 41,25; Ž 18,28; 101,5; Př 6,17; 21,4; Iz 2,11.17], vysokomyslnost [Jb 21,22, nemyslí-li se tu na nebešťany] a pod. U Ez 32,5 jde snad o vysokou hromadu mrtvol, podle Köhlera o smetí, odpadky. ‚V-é umění‘ [Ž 139,6] = nepřístupné umění, nepochopitelné myšlenky [sr. Př 24,7].
V Ř 8,39 jde o to, co je na nebeských výšinách, tedy o síly a moci, jež působí s výše na rozdíl od mocí, jež působí z hlubin. Ve 2K 10,5 je tak označena lidská povýšenost, pýcha. Ve 2K 12,7 je v-í označena mimořádnost zjevení. Ef 3,18 lze snad pochopiti ze souvislosti s 1K 2,10, kde Pavel praví, že Duch Boží zkoumá i hlubokosti božské. Snad se tu navazuje také na staré mystické texty, ve kterých se praví, že zasvěcenec v okamžiku vytržení ducha vidí „šířku, hloubku, dálku i výšku“ pravé svatyně, naplněné venkoncem božstvem. Pisatel Ef tu myslí na božskou vznešenost, jež naplňuje spolu s láskou Kristovou chrám křesťanské církve.