Vážiti

Vážiti, o vážení vody nádobou, upevněnou na vahadle [*Navážiti, str. 478, kde je obrázek], což bývalo úkolem žen [Gn 24,11; Ex 2,15; J 4,7.15] nebo otroků [Dt 29,11; J 2,9]. Při vážení, k němuž se scházeli lidé v určitou dobu z celé obce, bývaly vyměňovány novinky [Sd 5,11]. ‚V. a vylévati vodu před Hospodinem‘ [1S 7,6] je výrazem pro obětní úlitbu vody, jak tomu bylo zvykem o podzimní novoroční slavnosti, kdy se v procesí putovalo ke gíhonskému pramenu, odkudž se voda nosila do chrámu a vylévala k oltáři. Měla se tak zajistit potřebná vláha a životní síla, jejímž zdrojem prý byla voda [viz Bič II., 162n]. Jde o zbytek bálismu, v němž šlo o zemní božstva. Kral. v Poznámkách připomínají, že někteří vykladači 1S 7,6 vztahují vylévání vody na veliký pláč lidu a vážení vody na studnici srdce. Jiní myslí na očišťování podle předpisů Zákona. Iz 12,3 mluví o radostném vážení vody ze studnice spásy v době mesiášské [sr. Iz 8,6; Jl 3,18; sr. J 7,37n]. Iz 12 byl zpíván o zmíněné už novoroční slavnosti při procesí od pramene gíhonského do chrámu.

V. ve smyslu zjišťovati váhu Iz 46,6, ve smyslu hodnocení, ocenění, 1S 26,24; Př 5,21. ‚Nevážiti‘ = pohrdati [L 18,9]. Ga 4,14 překláda přesněji a srozumitelněji Škrabal: „Vy jste mnou – přes tu překážku pro sebe na mém těle – nepohrdli ani mnou neopovrhli“. Žilka: „Vy jste mnou nepohrdli pro můj tělesný stav, ač byl pro vás pokušením, a neodvrátili jste se ode mne s ošklivostí“ [doslovně: neodplivli jste přede mnou].